pitomá stála. Tehda svatá Marta svým pásem ji osidlavši a lidé přiběhše kopími a kamením ji ubili. Ta saň v té vlasti slovieše Taraškus, jemužto na pamět to město slove Taraškon.
Potom tu svatá Marta s otazem svého mistra, svatého Maximina, a své sestry, svaté Mařie Magdalény, tu ostala, v modlitbách a v póstu almužnami rozličně Bohu slúžila a krásný klášter Bohu na čest a svaté královně, duchovním pannám učinivši, s nimi u velikém utrpení bydlila, masa nejedla, vína nepila, sýra a vajec v obyčeji neměla, jednú za den jedla. V tom svém náboženství na každý den stokrát a na každú noc tolikrát klekala, Bohu se pokorně modléci. Jedněch časóv, když mezi řekú Rodanem a mezi městem Avoinem svatá Marta kázala, jeden mládenec s druhé strany Rodana jejieho slova slyšeti žádaje, nemaje se na čem převésti, rúcho své s sebe svlekl a přes Rodan přeplynúti chtě, i utonul. Jehožto tělo druhého dne nalezše před svatú Martú položili, zdali by je ráčila vzkřiesiti. Tehda svatá Marta, na zemi padši, Bohu se modlila a řkúci: Všemohúcí Bože Jezu Kriste, ješto s mi mého bratrance někdy vzkřiesil, muoj předrahý hosti, vezři na těchto lidí, jižto tuto stojie věrú, a vzkřes mládence tohoto. A v tu dobu vzemši ruku jeho, vzhuoru, an živ, jej vzvedla. A tu chválu Bohu vzdavše, ten mládenec křest svatý přijal. Euzebius, dávních věcí pamětník, popsal, že žena, jižto Ježíš od sedmi let od krvotoku uzdravil, jakž to se v svatém Čtení píše, kteréžto nemoci emoroida dějí. Ta jistá žena kázala sobě učiniti obraz všemi činy k Ježíšovi podobný, i tváří i krojem rúcha, ten obraz v sadu svém postavila a jej u veliké poctivosti měla. To býlé, ješto pod tiem obrazem v okolí rostlo, ješto dřieve nižádné moci nemělo, a jakž brzo toho obraza rúcha dorostlo, tak ihned tak veliké moci bylo, jakž mnohé nemocné uzdravovalo. O té ženě popsal svatý Ambrož, že to byla svatá Marta. O tom obrazu popsal svatý Jeroným, že Julián ciesař, kacieř, ten obraz z té zahrady vzal a jiný tu svuoj obraz postavil a ihned ten obraz hrom přišed rozrazil na kusy.
Po těch časiech král nebeský svaté Martě rokem napřed jejie skončenie zjevil. Toho všeho léta veliká studená nemoc na ní stala. V jednu dobu před tiem dnem jejieho skončenie, v nemoci trudně ležéci, anjelské hlasy, any nesú duši sestry jejie, svaté Maří Magdalény, zpievajíc slyšala. A to slyšiec, takto řekla: Ó, přemilá má sestro, budiž již na věky živa s svým milým mistrem, mým milým hostem Jezu Kristem. Tehda k sobě všech duchovních
