odpoviedali, ctně sta ji svýma rukama pochovali. A když u Petragoře žákovstvo pěním před svatým Čtením dospěli, tehda jáhen, chtě svaté Čtenie čísti, k svatému biskupu Frotoniovi přistúpil, chtě od něho požehnánie vzieti, jej na stolici ubudil. Tehda biskup procítiv vece: É, bratřie milí, proč ste mě ubudili. Nynie Ježíš Kristus k svaté Martě, k dávní své hospodyni, mě vedl a tu sme jejie tělo oba spolu pochovala. A protož ihned pošlete tam posly, ať nám přinesú prsten a rukavice, ješto sme tam ostavili, nebo chvátaje se poručil sem je kostelníkovi, že ste mě brzo ubudili. V tu dobu poslové tam běžavše tak nalezli, jakož svatý Frontonius řekl. A tu prsten a rukavici vzemše, že druhé rukavice zakřištan pro svědectvie vrátiti nechtěl, zase se vrátili. Tehda svatý biskup Frontonius poče jim praviti a řka: Ještě vám viece pravím: Když to svaté tělo pochovavše, z kostela sme ven vyšli, jeden bratr učený odtud bydlem za námi vyběhl a Jezu Krista otázal a řka: Kto si ty, kterak tobě řiekají? K tomu Ježíš nic neodpověděv, knížky, kteréžto v ruce držieše otevřené, tomu bratru ukázal. Na nichž ten bratr nic jiného psáno nenalezl než tato slova: U věčné paměti bude hosti má Marta a od slyšenie zlého v den súdný nebude se strachovati.
Po tom slavném pochování svaté Marty Hospodin mnoho svatých divuov ukázal a zvláště se čte, že Glodoneus, král frančský, od svatého Remigie křest přijal. A když velikú nemoc a neb bolest mnoho časuov měl, k svaté Marty hrobu se bral a tu ihned od té nemoci uzdraven byl. Proněžto ten král Glodoneus ten klášter štědře nadal a slovutně svoboden učinil. Potom svatá Marcilla, služebnice svaté Marty, její vešken svatý život popsala a odtud se do Slovenské země zdvihši, tu slovo božie kázala. A tak kážíc desáté léto po svaté Marty skončení skonala a Bohu se dostala, s nímžto kraluje věky věkoma. Amen
Tehdyž v Římě u cesty Aurelia hod blahoslaveného Felicia papeže, o němžto se takto píše
Svatý Felix miesto Liberia papeže papežem volen i korunován. A tu
