myslím nebo co činím. A jáť prvé, ciesaři, poviem tobě své myšlenie zlehky, ať by Šimon nesměl jiného smentiti než to, což já myslím, ať to povie. A přistúpiv k ciesaři, svatý Petr pošeptal: Kaž mi ječný bochnec přinesúc tajně dáti. A když bochnec přinesechu, požehnav jej svatý Petr, schova i vece: Mníš, Šimone, ješto se Bohem činíš, nuž, pohodni, co myšleno, co řečeno, co učiněno. K tomu Šimon vece: Pověz ty, Petře, co já myslím. Svatý Petr vece: To večas ukáži, že viem, co ty myslíš, kdyžť učiním proti tomu, což myslíš. Tu se rozhněvav, Šimon zavolav vece: Buďte tuto ihned psi velicí, sněztež jeho. A ihned se psi ukázachu a okolo svatého Petra pohrom veliký učinichu. Tehda svatý Petr chléb vyněm, jenž bieše požehnal, jim poskyte a psi utekli ihned. V tu dobu svatý Petr k ciesaři vece: Aj toť, sem ukázal, co proti mně myslil Šimon, a to sem učinil ne slovy, ale skutky. Bieše Šimon proti mně slíbil své anjely poslati i poslal na mě psy, aby ukázal, že ne svaté anjely, ale psy má anjely. Tehda Šimon vece: Slyšte mě, Petře a Pavle! Nemohu li slovy nynie nic prospěti, přivedu to ještě, že vás budu mocně súditi, nynie vám odpustím. To řekl, poče se pochlubovati, pyšnú řeč mluvě a řka: Mohu mrtvé křésiti.
A v ty časy jeden mládenec v městě umřel. Pozvavši obec svatého Petra a svatého Pavla a Šimona čarodějníka, to jim otvrdichu a řkúce, kterýž by z nich mrtvého nevzkřiesil, aby byl na bezživotie oddán. Tehda Šimon poče nad mrtvým tak dlúho čarovati, až mrtvý poče hlavú hýbati. V tu dobu všichni, kamenie pochopivše, chtiechu svatého Petra kamenovati. Na něžto svatý Petr pokřikl a řka: Pomlčte a ponechajte málo, jest li tento mrtvý živ, nechť vstane a mluví a chodí, jinak nevěřte, obludať jest, hlavať se mrtva hýbe. A jakž odtud Šimona odvedú, tak se poče hlava umrlcova nehýbati. Tehda svatý Petr podál stoje, pomodliv se Bohu i zavola a řka: Jinochu, ve jméno Jezu Krista, jenžto pro všechny hřiešné na kříži umřel, přikazujiť, vstaň! A ihned mrtvý vstav i pojide. To lidé uzřevše, chtiechu Šimona kamenovati. Svatý Petr jim zapovědě a řka: Nechajte, dostiť má muky i hanby v tom, že se zná v svém falešném řemesle, jsa přemožen. Mistr náš, Ježíš Kristus, v tom nás učil, abychom za zlé dobré odpláceli. V tu dobu jim Šimon vece: Vězte to, Petře a Pavle, nepřijdeť to vám tak, jakž vy žádáte, abyšte byli skrze umučenie mučedlničskú korunú korunováni. Tehdy oni odpověděli: Staň se nám, což žádáme, ale tobě nikda dobře nebuď! Neb což mluvíš, to vše lžeš. Odtud Šimon vstav i jide k jednomu učedlníku, jemužto Marcellus jméno bieše, i přiváza velikého psa před jeho domem ku podvoji a řka: Uzříš, Marcelle, bude liť směti Petr
