obrácen sem, a nevěděl. Ps72,23 Jako dobytčě učiněn sem u tebe, a já veždy s tobú. Ps72,24 Držal si ruku pravú mú a v tvéj vóli vyvedl si mě a s chvalú přijal si mě. Ps72,25 Nebo co mi jest na nebi a ot tebe co sem chtěl na zemi? Ps72,26 Zhynulo jest tělo mé i srdce mé, bóh srdcě mého a čiest, bóh u věky. Ps72,27 Nebo aj zři, jižto sě vzdalujú ot tebe, zahynú, ztratil si proknieho, již smilnějú ot tebe. Ps72,28 Ale mně pak nádržěti sě bohu dobro jest, uložiti v hospodině bohu mému naděju mú, abych zvěstoval všěcky kázanie tvá u vratech dceře hory Sion.
Psalm Davidóv LXXIII.
Ps73,1 I co, bože, otehnal si ny v skonánie, hněvivo jest rozľúcenie tvé na ovcě tvé pastevné? Ps73,2 Památen buď sňatka tvého, jímžto si vládl ot počátka. Vykúpil si metlu dědiny tvé, hory Sion, v němžto si bydlil v ní. Ps73,3 Podvihni rucě tvoji na jich pychosti do koncě, kak mnoho zlostil jest nepřietel v svatém! Ps73,4 I chválili sú sě nepřietelé, jižto nenávidiechu tě, u prosědcě slavnosti tvé. Uložili sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 i nepoznali sú jakožto u vyjdeňú nad vrchnieho. Jakožto v lesě drvěném sekyrami Ps73,6 vysekli sú vrata jich v obém, v sekyřě a v násadišťu vyvrhli sú ju. Ps73,7 Zažhli sú ohni svatiňu tvú, poskvrnili sú chrám jmeni tvého. Ps73,8 Řekli sú v srdcu svém rodina jich spolu: „Otpočinúti kažme všeckny dni hodové božie ot země.“ Ps73,9 Znamení našich neviděli sme, juž nenie proroka a nás nepozná viec. Ps73,10 Dokovad, bože, ukárati bude nepřietel, dráždí protivník jmě tvé do koncě? Ps73,11 I co otvracieš ruku tvú a pravicu tvú z prostřědka lóna tvého do koncě? Ps73,12 Ale bóh král náš přěd věky, dělal jest zdravie u prosědcě
