nepřietelé naši súdcě sú. CantDt32,32 Z vinicě sodomské víno jich, z podměstkóv města Gomore, hrozen jich hrozen žluči a kyta přěhořká. CantDt32,33 Žluč sannóv víno jich a jed hada aspida neuzdravitedlný. CantDt32,34 „Čili ta ustavena sú u mne a znamenána u pokladiech mých? CantDt32,35 Má jest msta a já otplacu jim v času, aby hlesla noha jich. Blíž jest den zátraty a ku byťú spiešé časové.“ CantDt32,36 Súditi bude hospodin ľud svój a nad sluhami svými smiluje sě. Uzří, že omdlena jest ruka a zavření a zhynuli sú a jiní stráveni sú. CantDt32,37 A dějú: „Kde sú bozi jich, v nichžto jmějiechu úfanie, CantDt32,38 z nichžto obětí jědiechu tučnosti a piechu víno obětné?“ „Vstaňte a spomozte vám a u potřěbě vy obraňte. CantDt32,39 Vizte, že sem já sám a nebuď jiný bóh kromě mne. Já zab̓ú a já živa učiňu, poražu a já uzdrav́u a nenie, kto by z ruky mé mohl vydřieti. CantDt32,40 Vzpodvihnu k neb̓u rucě mojě a řku: Živ sem já u věk. CantDt32,41 Ač obostřu jako blesk meč mój a pochytí súd ruka má, navrácu pomstu vrahóm mým a těm, ješto sú nenáviděli mne, otplacu. CantDt32,42 Opoju střěly mé krv́ú a meč mój sežře masa, z krví zabitcóv, z jětie, nahoty nepřátelských z hlavy.“ CantDt32,43 Chvalte, národové, ľud jeho, nebo krvi slúh svých pomstí. A pomstu otplatí nad vrahy jich a ľútostiv bude země ľuda svého.
CantL1,68 Blahoslavený hospodin bóh Vidúcích jej, nebo jě navščievil i učinil vykúpenie ľuda svého CantL1,69 i vzdvihl roh zdravie nám v domu Davidovu, dietěte svého, CantL1,70 jakož jest mluvil skrzě usta svatých, jižto ot věku
