boha. CantDt32,9 Ale čést božie ľud jeho, Jákob povrázek dědičstva jeho. CantDt32,10 Nalez jej v zemi pustéj, u miestě hrozném, v širokéj jednotě. Obvedl jej a učil a ostřiehal jako zřiedlnicu oka svého. CantDt32,11 Jako orlicě vzývajúci k létaňú mládencě své a nad nimi lécúci, rozpíná křídla svá i vzal jě i také nesl na plecú svú. CantDt32,12 Hospodin sám vódcě jich byl a nebyl s ním bóh jiný. CantDt32,13 Ustavil jej nad vysokú zeḿú, aby jědl ovoce nivné, aby ssál stred z opoky a olej z skály přětvrdé, CantDt32,14 máslo z bravu a mléko z ovec s tučnosťú berancóv a skopcóv synóv královstvie Bazan a kozelcě s čiesem pšeničným a krev hrozdnú pili by nášlechetnějšú. CantDt32,15 Otučněl jest zmilelý i vzprotivil sě, obujnělý, otučnělý, rozšířený. Opustil boha, stvořitele svého, a otstúpil ot boha, spasitele svého. CantDt32,16 Rozdráždili sú jej u boziech jiných a v odkodlúčeních k hněvu zbudili sú jej. CantDt32,17 Obětovali sú běsóm, a ne bohu, bohóm, jižto neznajiechu. Noví a črství přišli sú, jichžto sú nenásledovali otci jich. CantDt32,18 Boha, jenž tě urodil, opustil si i zapomněl si hospodina, stvořitele svého. CantDt32,19 Viděl jest hospodin a k rozhněváňú vzbúřen jest, nebo rozdráždili sú jej synové jeho i dcery. CantDt32,20 A řekl: „Skryju obličej mój ot nich a opatřu posledky jich, nebo pokolenie potvořené jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni sú mě rozdráždili v tom, jenž nebieše bóh, a rozdráždili v jěšutnostech svých. A já vzovu jě v tom, jenž nenie ľud, a v národě bláznovém rozdrážďu jě. CantDt32,22 Oheň rozžehl sě jest v rozľúceňú mém a vzplápolé až do pekla poslednieho. I sežře zeḿu s obrodú jejú a základy hór sežže.