rozpomanuv se Dobeš na onoho anděla Rafaele dřevní řeč, vyňal z svého měštce částku jatr oné ryby i vrhl na živé uhlé a ihned Rafael anděl ujem ďábla, přivázal jeho na púšti svrchnieho Ejipta. I poče ponúceti Dobeš panny své: „Sáro, vstaň, modlmy se hospodinu dnes a zajtra a pozajtřie, neb v těchto třech nocech zsnímáva se s hospodinem. Ale po třetí noc máme se v svém stánie spolu snímati, nebo sme svatých lidí děti a nemámy se tak spolu snímati jako jiní lidé, jenžto boha neznají.“ To řekl Dobeš i poče se bohu modliti a takto řka: „Hospodine, bože otcóv našich, chválu vzdávajte nebe i země i moře, studnice, ješto v nich jest. Ty si stvořil Adama z blatné země. Ty vieš dobře, že ne pro mé zlé žádosti libost pojímám tuto mú příbuznú sestru, ale pro budúcieho plodu milost, skrze niežto by bylo chváleno tvé svaté jméno věky věkoma, a tobě svého zdravie obět vzdáti, aby poznala všech lidí obec, že si ty jediný sám buoh všeho světa,“ to řekl Dobeš. […]text doplněný editorem[30]chybí textový úsek odpovídající Tob 8.10–19 Raguel káza sluhám rov zařítiti před svítaním a své hospodyni Anně přikáza, aby ctně připravila hostem oběd a přičinila vše, což by bylo pocestným třeba, a kázal zabiti dvě krávě tučné a čtyři skopce a připraviti hody velebné všěm súsědóm a všelikým svým přátelóm. A potom zapřisáhl Raguel Dobeše, aby za dvě neděli u něho přebyli, a všeho svého sbožie, což Raguel měl, pravé polovicě ihned Dobešovi postúpil. A tak osvědčil i zapsal, aby po jeho smrti druhá polovice na Dobeše spadla.

Tehda poz…torzovité slovo