za něžto jest byla dána, stalo, i poče sě strachovati, by sě též tomuto nestalo. A když o tom na svém srdci přemyšlováše, nedada jemu otpovědi, povědě k němu archanděl a řka: „Nestrachuj se jemu dáti dcery své, nebť toho, jenž sě boha bojí, má hospodyní býti, a protož ji jest jiný nemohl jmieti.“ K tomu Raguel vece: „Proti tomu nic neřku, ale sem tiem jist, že jest hospodin mé prozby a mé slzy před svú svatú milostí přijal. A věřím tomu, že jest hospodin proto vašě přieští ke mně zjednal, aby tato má dcera dána byla za tohoto z jejieho pokolenie podlé Mojžiešova ustavenie. A již na tom nezúfaj, ale jižť buď jist, jižť ji tobě dám.“ V tu dobu vzem pravú ruku dcery své, dal ji v pravú ruku Dobešovi a řka: „Buoh těch svatých patriarchuov, Abrahama, Izáka, Jakoba, buď s vámi a ten vás zdaj a rač naplniti své požehnánie nad vámi.“ A v tu dobu vzemše [list]text doplněný editorem podlé tehdajšieho práva i zapsali svědectvie jejie manželstvie. A potom jediec a pijíc, vesele hodovali chváléc hospodina. Tehda zavolav Raguel k sobě Anny, hospodyně své, kázal jí, aby připravila jim jiný zvláštní pokoj, do něhožto když uvedl Raguel svú dceru Sáru, ona poče slziti. K niežto on vece: „Buď silné mysli, dcerko milá, a daj tobě nebeský buoh radost a utěšenie za tu tesknost, ješto s’ v dřevních časiech trpěla.“

A když u veselí byvše otvečeřechu, uvedú tohoto mládenečka Dobeše k nie. Tehda