na této cestě a doveď vás bez příkazy, abyšte nalezli všickni utěšenú pořádnost u vašich starost, a uzří vaši oči syny své před sebú, dřieve než já umru.“ V tu hodinu přítelé pochopivše dceru jeho Sáru mezi sě, počechu ji z pravé věrné přízni otpuštěnie ot ní berúce, celujíc, přitúlejíc, jí radiec a mluviec, aby ve cti měla svekra svého a milovala ze všie viery hospodáře svého a snažnú péči jměla o svém domu a čeledi a také aby sě tak jměla, jakožto by ji nižádný z ničehož trestkati nemohl.

A když tak zasě jdúce, přišli na jedno miesto, [ješto]text doplněný editorem slove Karan, ješto jest bylo napoly cesty proti městu Ninivemcizojazyčný text v stranu jedenádcet mil vzdál, povědě anděl Dobešovi: „Bratřě muoj Dobeši, vieš, jak s’ doma ostavil otce svého, proto zdá liť sě podobno, předejdeva napřed a hospodyně tvá s čeledí a s dobytkem znenáhla jdúc přijdú po nás.“ A když to bylo Dobešovi libo, vece k němu archanděl: „Vezmi [s]text doplněný editorem sebú žluči oné ryby, budeť ji potřebí.“ Tehda Dobeš vzem žluči, pojide před se cestú. A jeho matka doma na každý den nad jednu horu vzcházieše, zda by kde mohla zdaleka svého syna zazřieti domuov jdúce. A když jednú hledieše na vše strany patřiec, uzřela zdaleka a ihned poznala, že syn její jde. Proněžto ihned domuov zběhši, hospodáři pověděla a řkúc: „Aj, toť již náš syn domuov jde.“ Zatiem archanděl Rafael k Dobešovi na cestě vece: „Jakž brzo v duom vejdeš, ihned učiň poklonu hospodinu bohu svému a jemu poděkuje, přistúpě k uotci svému a jeho mile pocelujě, pomažiž jeho oči z ryby žlučí, i přineseš s sebú radost velikú, neb jakžto brzo učiníš, tak tvuoj otec viděti bude a tvému příští