Archiv Pražského hradu (Praha, Česko), sign. H XII, 2. polovina 15. století
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Edice památky je založena na rukopise Praha, Archiv Pražského hradu, signatura H XII, folio 84r–95v z 2. poloviny 15. století, který obsahuje dále výbor z Pasionálu. Popis rukopisu podal Patera (1922, č. 1066), o rukopise informuje dále Patera (1896) a Kyas (1969), který mimo jiné informuje o shodě s překladem knihy Tobiáš zachyceným v biblích 1. redakce a některých biblích 2. redakce.
Rukopis je zapsán převážně spřežkovým pravopisem, pouze ojediněle do rukopisu vstupuje diakritický pravopis v případě zápisu fonému ž (např. 87r muže), a rukopis až na výjimky neznačí samohláskové délky (f. 84r Naazon). Ojediněle bylo použito zkrácení slova, např. 90v wyerzi: věřím. Rukopis představuje nedbale psaný opis památky, obsahuje větší počet chyb a odchylek od biblického znění povídky, zvláště v morfologii a lexikální rovině. Opisovač občas vynechal písmeno, jako na f. 84v nepoſſkwnil: nepoškvrnil, nebo užil písmeno nadbytečné, jako na f. 92v treſtktati: trestkati. Opisovačské nepozornosti mění ojediněle text k nesmyslnosti, např. f. 84v A z prvé úrody statka svého a desátky své věrně bohu ofěrováše, tak již třetieho léta rozličným chudým hostem i svým desátek rozdáváše. Protože byl předlohou této edice mikrofilm a nikoli rukopis, je obtížné jednak blíže postihnout stáří korektorských zásahů (např. ve zmíněném zápisu na f. 84v nepoškvrnil, kde v lineárním zápise chybí grafém r, který je nadepsán patrně soudobou rukou) a dále popsat způsob opravy zápisu, např. na f. 87v je patrně razura potenciálně nadbytečné předložky: v svědomie; na obtížně interpretovatelná místa je upozorněno v poznámkách.
Ke grafice. Grafém u je psán někdy s přehláskou: 90r müzom, 89v rozüma, 91r tüczne. V grafice dochází ke zdvojování hlásek, např. na f. 84v offyerowaſſe: ofěrováše; 88r deſſet: deset. Často opisovač píše podobu biblického jména Raguel jako Ragnel, např. 90r, což edice emenduje.
Rukopis do značné míry zachovává jotaci, a proto edice, také vzhledem k vazbě památky na biblický text, jotaci zachovává v místech etymologicky odůvodnitelných (např. 92r na wſſie strany: všě). Platí však, že rukopis byl psán po zániku jotace, což dosvědčuje např. zápis fonémů ň a j spřežkami ni a gi na f. 91r wynial: vyňal, 85r giemu: jemu, proto také zápis na f. 95r zaſſiel přepisuji jako zašel. Rukopis je z hlediska zápisu jotace rozkolísaný, místy je patrný pokles jotace, např. na f. 89v rzeczy: řéci, 90r ſlyſſecz: slyšéc; často se vyskytuje nenáležitá jotace, např. na f. 87v trpyeſs: trpíš.
Dále k hláskosloví. Často dochází k monoftongizaci diftongu ie v í, např. 88r ſtrybro, hrzycha; často se objevuje tvar przytele: přítelé. Často se vyskytuje neznělá podoba předložky a předpony ot-, např. 88r otkad, 88v otpuſſtienye. Dochází zde k asimilaci znělosti, např. 90r z bazny: s bázní; ovšem ojedinělý zápis na f. 89v zchowati: schovati lze vysvětlit písařovým způsobem zápisu fonému s také grafémem z. Dochází k splynutí předložky s náslovím, např. na 85r ſwym ſynem: s svým synem. Popis vyšších jazykových rovin bude podán v samostatném příspěvku.
Kyas, V. Staročeská povídka o Tobiášovi. Listy filologické 92, 1969, s. 62–72.
Patera, Ant. a Podlaha, Ad. Soupis rukopisů knihovny Metropolitní kapitoly pražské. V Praze: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910–1922.
Patera, Ant. Legenda o sv. Tomáši, arcibiskupu Canterburském, z XV. století. České museum filologické 2, 1896, s. 179–187.