požehnánie přijmeš, aby synové, ješto ot vás puojdú, bez nedostatka se rodili. Potom po třetie noci přijmeš dievku z bázní boží s tiem úmyslem, ne pro své žádosti libost, ale pro svých dětí plémě, aby v tom svatém štědí Abrahe v svých synech požehnánie přijal.“

A když vjidechu etc.cizojazyčný text

A když vjidechu k tomu muži ctnému Raguelovi, přijal jě jasným přijetím vesele a vezřev na Dobeše, povědě k ženě své Anně a řka: „É, jak jest podoben tento mládenec k synu mému!“ A to řekl Raguel, k nim vece: „Otkad ste, mladí naši bratři?“ Jemužto oni otpověděli jsú: „Z toho národu Neptalim, z těch vězňóv města Ninive.“ K němužto Raguel vece: „Znáte li Dobeše, bratra mého?“ Oni vecechu: „Známe.“ A když v tu hodinu Raguel mnoho o něm dobrého poče mluviti, promluvi k němu archanděl a řka: „Ragueli, Dobeš, na něhož sě tiežeš, otec jest tohoto.“ To Raguel uslyšav, hrdla se Dobešova chvátiv, poče jeho celovati, drže se jeho a takto řka: „Buď tobě požehnánie, synu muoj milý, neb jsi dobrého druha a ctného muže syn.“ V tu hodinu Anna, hospodyně jeho, a Sára, dcera jeho, slyšéc tu řeč, počely slziti. A tu spolu pomluvivše, káza Raguel skopec zabiti a hojný oběd připraviti. A když jě poče, aby k stolu sedli, pobiezeti, Dobeš vece: „Tu já dnes ani jiesti ani píti budu, dokad mne neujistíš, až mi svú dceru dáš Sáru.“ To Raguel uslyšav, jako v strachu se užasl, věda to dobře, co sě oněm jie sedmi mužóm,