[FO]I XIII 10 První dar jest bázeň Boží;

v kterémž tu srdci on słoží,

taký hřešiť nesmí, nechce,

neváže nic sobě lehce.

11 Na Boha pozor má všudy,

buď on bohatý, neb chudý,

pokorné má se sám v sobě,

nic sam sobě neosobě.[1109]Tj. samotný bez Boha by nic neměl.

12 Druhý dar jest dar umění

dobrých věcí k vyvolení

i k činění vše hotově,

čemuž učí Bůh v svém słově.

13 Neb kdož by, co Bůh chce, věděł,

kdyby nám Bůh nepověděł[bh]nepověděł] něpowěděł?

By pak čłověk nesteskł[1110]ligatura ne(steskł) sobě,

pomáhá Duch jeho mdłobě.

14 Třetí zajisté dar síła,

mocný důvod jeho díła,

dává v dobrém vždy zmocnění

těła Duchu k podmanění.

15 By sebou čłověk vłádnouti

hleděł a všecka svá hnutí

tak říditi, jak Bůh káže,

vnukáním se jeho váže.

16 Z čehož jde čtvrtý dar, jiným

kterýmž słoužiti svým bližním

čłověk můž, vzácný dar rady

k odvrácení vší złé vnady.

17 Když by Satan, svět neb těło,

táhnouti v złé koho chtěło,

kdo ten dar má, ten rád radí,

před złým bližního ohradí.

18 Rozumnost přitom dar pátý,

svatého Ducha jest svatý,

nic nečiniti k zhoršení

žádnému než jen k zlepšení.

19 Ten dar kdo má, ten bližního

vzdělávati hledí svého,

rozšafně s nim zacházeje,

buď trestaje, buď chváleje.

20 Dar moudrosti jest dar šestý,

stupeň vrchní věčné cesty,

nic nedbati zde krom Boha,

v něm svá utěšení mnohá

21 znáti i jich požívati,

srdcem v nebi přebývati;

to pak, co se v světě svítí,

za pouhé marnosti míti.

22 Sedmý dar odtud pochodí,

libé již odpočinutí

duchem v Bohu, kterýž tak tím

spečeťuje nás Duchem svým.

23 K životu s sebou věčnému,

radosti, słávy pl[432]číslo strany rukopisu[FP]O Duchu svatémnému.