[DQ]F XXVII 15 Já sem vymítał ďábełství svou božskou mocí,

vy ste rouhali se, řkouc, že ďábełskou pomocí.

16 Mnohé divy a skutky božské vám sem činił,

vy ste rady skłádali, abych já zahuben był.

17 Já sem tě štípił jako vinicí předrahou,

ale tys mi učiněna přezłou a hořkou.

18 Já sem tebe zvelebił velikou svou mocí,

ale tys ukłádał proti mně łest dnem i nocí.

19 Já sem tě před nepřáteły zástřeł obłakem,

a tys mne zradił, jał, svázał i vše činił zpátkem.

20 Já sem tě nad národy všecky miłovał

i kdes to vzał, aby se mi tak złým odpłacovał?

21 Skrze mne břemena těžká sou z tebe sňata,

a ty pak svázaného mne vedeš před Piláta.

22 Ułožił sem tobě dáti věčné dědictví,

a ty pak proti mně młuvíš fałešné svědectví.

23 Já sem tobě dał berłu a słávu královskou,

a tys ukrutně trním korunovał hłavu mou.

24 Bił sem pro tě pohany mnohými ranami!

Ale ty hotový si k mému ukřižování.

25 Já sem tě vedł, ať bych dał zemi zaslíbenou,

a ty mne vedeš z města s křížem na smrt ohavnou.

26 Ty se nyní raduješ mému potupení,

ale já zbitý pospíchám k tvému vykoupení.

27 Já sem tě vysvobozovał v mocné ruce své,

ale ty probíjíš hřěby nohy i ruce mé.

28 Já sem tě na poušti krmił mannou přechutnou,

a tys mne na kříži krmił žłučí velmi hořkou.

29 Litovał sem zkažení tvého płáčem łkavým,

a tys mne pověsił na kříži s łotrem rouhavým.

30 Já v svých těžkých mukách žádám tvého spasení,

ale ty mi činíš utrhavé porouhání.

31 Umíraje, poroučím duši Otci svému,

i v tom ty se posmíváš Vykupiteli svému.

32 I co ještě více mám učiniti tobě?

A proč té přetěžké práce mé nevážíš sobě?

33 Velikáť jest miłost Otce mého tobě dána,

avšak od tebe žádná vděčnost není shledána.