[DI]F XIX 8 Přetěžkou smrt Páně cítiło vše stvoření,
země se třásła a słunce było v zatmění,
pukała se skáła,
těła svatých z hrobů vstávała.
Ó, počíjž jí náše srdce,
vděčno jsuc za sebe té přetěžké práce,
vydávejž se jemu v łásce.
9 Zachutnał Bůh obět svého Syna miłého,
miłostně přijał ji za hříchy lidu svého,
v jeho spravedlnosti
dał naději věrným k radosti.
Takť jest jako had povýšen,
všechněm uštknutým k uzdravení předłožen,
zákład k spasení połožen.
10 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek[780]Symbol zdůrazňovací ručičky. Ó, Bože nebeský, nejmocnější Pane náš,
kdo vystihnouti muže łásku, kterouž k nám máš?
Že si neodpustił
Synu svému, by nám odpustił.
On, modle se, k tobě vołał,
v mukách přetěžkých pracuje, život skonał,
náše spasení dokonał.
11 Bože Otče věčný, nestihłý v své moudrosti,
vděční jsouc łásky a veliké tvé miłosti,
kteroužs v Synu zjevił,
v němžs nás hříšné lidi zvelebił.
Ó, prosíme, pro smrt jeho
čiň nás účastny[781]účastny: včaſtny zasłoužení drahého!
Přiveď do království svého.
F XX Smrt věčného[an]věčného] wěcného Chotě hrozná věc, avšak duši věřící přesładká
{Jako: Všemu světu[782]}marginální přípisek soudobou rukou; * Přípisek odkazuje na melodii písně „Všemu světu zlořečení“.
[1]text doplněný editorem[783]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[784]První sloka je vytištěna pod notovým zápisem. Posłyš, dcerko žałostivá,
setři slzy, jenžs płačtivá
pro svou zkázu
a soudů Božích hrůzu.
2 Coť učinił tvůj miłovník,
coť připravił tvůj slitovník
v tom tvém těle,
kteréž přijał na sebe
3 skrze skutek utrpení,
přepotupné usmrcení
sám osobně,
ó, popatřiž naň jasně.
4 Když si była v nepřátełství,
neznała svých hříchů množství,
k tobě přišeł,
aby tvůj był Spasitel.
5 Rovný Otci v bytu božství,
smrtedlný był v čłověčenství,
v němž se snížił,
by tě z hříchů vykoupił.
