v uotrapě svého milovánie tak by snažen, že sestru toho Polifenia ulúdi a ji s sebú poje k lodím našim. A to když zvědě Polifenius, s velikým množstvím lidu rytieřského v noci na nás přiteče, a vzem sestru svú zase, i odda se na mě Polifenius, jemuž se bráně, vyrazich jemu oko a se všemi tovařiši mými, kteříž biechu mi zuostali, na lodie utečechme. A té noci od Silicie odplynuchme k ostrovu Kalides řečenému, ač neradi, ale jsúce větrem připuzeni.
A na tom ostrově biešta dvě panie, kteréžto čarodějnice a kúzedlnice biešta velicie. A tak, kterým se kdy přihodilo, plovúce, na ten ostrov, ty panny ne tak svú krású jakožto kúzly svými tak je osidlachu, že ižádné sú naděje neměli, by kdy domóv mohli se navrátiti, neb jsú pečlivostí svých všech zapomenuli. A jestliže by koho shledaly, ježto by se jich rozkázaní zprotivil, ihned jej v hovado aneb v zvieře proměnichu. Z nichžto jedna v tom umění bieše dospělejšie nežli druhá. Jedna Circe a druhá Kolipsie sloviše. A ta prvá mě zamilovavši, svá pitie smiesila jest a svými kúzly tak mě ošálila, že celý rok nemohl sem od nie odjeti. A v tom roce obřichatě i porodi ze mne syna, jemuž Telagenus převzděchme. A když já pečovách, abych odjel od nie, to poznavši Circe, rozhněva se a pilna by, aby mě obdržala svými kúzly. Ale já, že biech v tom umění dosti naučen, odpornými čáry všecky sem jejie kúzla zrušil, a že tak uměnie bývá uměním zklamáno, má kúzla jejím sú odolala. A tak, že se všemi svými tovařiši, kteříž se mnú biechu, odjědech.
Než vietr mě po moři připudi k zemi, v nížto kralovala Kolipsie královna i přebývala, kterážto také svými čáry mě osidlala, takže mě tu déle zdrže, nežli sem chtěl býti. Ale to dlenie nebylo mi velmi tesklivé pro krásu té královny, jenžto bieše divně ozdobena, a také pro libé přieznivosti, kteréžto mně i mým ráda okazováše. Pak skrze mé uměnie opatrnosti s velikú prací od nie odjědech, nebo skrze má kúzla jedva sem přemohl jejie čáry.
A tak s nimi plyna, připlul sem k jednomu ostrovu, na němžto bieše obraz, kterýžto bohuov mocí pravé a jisté odpovědi dáváše k otázkám. Od něhožto mnoho sem tázal věcí dvorných, mezi nimižto sem otázal, co se našim dušém přiházie, když z těla vystúpie. A jakžkoli o všech věcech jiných jisté mi dal odpovědi, ale o dušiech našich nemohl sem ižádné jisté obdržeti odpovědi. A když odtud odplynuch, povětřie dosti povolně připudi mě s lodími, že připlynuch na miesta plná všeho nebezpečenstvie,
