jeho, to jest Pira, zahubiti. A tak obého želéše Pirus náramně, neb dřieve řečený král Likomedes, děd jeho po mateři a syn toho Agasta krále, bieše Pira zchoval z jeho dětinstvie a v jinošství ve vší počestnosti. A že král Peleus, jsa od krále Agasta svého královstvie zbaven, boje se dvú synú Agastových, totiž Filistina a Merilipa, nesměje se zjeviti bezpečně, a protož hledáše, kde by mohl bezpečně pobyti až do navrácenie Pira, vnuka svého, od Troje, jenž by jemu z jeho núze spomohl i bezprávie. A bieše od města hlavnieho tesalského za osm honuov v lese někaké městiště dávného stavenie nad břehem morským, na němžto králi tesalští často jsú přijiežděli pro lov zvěři, nebo jie v těch lesiech bieše mnoho. A pod tiem městištěm bieše mnoho skrýší v zemi, v nichžto mohl se dobře, kto chtěl, skrýti, neb vchod do nich bieše neznámý lidem, protože byl zarostl křovím i rozličným býlím a chamradím, ale od tého próduchu snadný bieše vchod do těch jeskyn. A tak Peleus, zásobiv se jiedlem a pitím, tudiež tajně přebýváše, očekávaje Pira, vnuka svého, od Troje vrácenie. A protož též vycházieše z těch skrýší a hledě po moři, skuoro li by uzřel Pirovu lodie.
A když Pirus zopravova své lodie, uloži plúti do královstvie tesalského, aby se pomstil nad Agastem, pradědem svým po mateři své, bezprávie Peleova i svého. A to aby mohl snáze a opatrnějie učiniti, posla svá dva tajemníky věrná, Krispa a Arastra, opatrná muže, k Asandrovi, měštěnínu tesalskému, kterýžto bieše věrný králi Peleovi i Pirovi, aby skrze něho byl zpraven všech běhóv. A když ti poslové přijidechu k Asandrovi, on je věrně zpravi všech věcí, a oni se vrátivše ku Pirovi, všecko jemu pověděchu. A ihned Pirus s svými vsedavše, chtiechu upřiemo plúti k Tesalí. Ale že se búře vztrže, po třech dnech plynúc, i připluchu, chtiec odpočinúti, k břehu, jenž slove Sepeliades, od města Tesalie osmi honóv vzdáli. A bieše bliz pod těmi jeskyněmi, v nichžto bydléše Peleus. A tak Pirus, búří morskú jsa truden, vystúpi na zemi a bra se do lesa pieškami. A když přijide nad ten vchod tak zarostlý, i upade do té diery. A vida vchod prostraný, bra se do těch jeskyn. A když tam hlúbe vjide, vyjide král Peleus, jenž se tam tajieše, mně jiného někoho; a uzřev vnuka svého, vesele se jemu okáza, a jako by Achile viděl, tak se i radova, a obchytiv jeho, políbi jej a zaplaka i poče jemu rozprávěti puotky a příhody své všecky napořád, a on to vše na své mysli uloži. A tak vyjidešta
