Petras a králi jménem Filon. A ten jmějieše divný vuoz, vešken z slonových kostí, než kola toho vozu biechu [z vazu]text doplněný editorem[3]doplněno podle rukopisu KNM 25 D 11a, šíny na nich z čistého zlata a střiebra zdělány, drahým kamením a perlami rozličně ozdobeny. A ten vuoz jmějieše spředu i zzadu dva rytieře oděná přesilná, a v něm koni třie velicí zapřeženi, přikrytí zelenými kropéři, a na každém rytieř rekovný ve všem odění i s braní. A nad ta dva krále ustavi Hektor zprávcí Pitagora, bratra svého. A ti rychle jedú k boji, požehnavše Hektora. Pak Eneáše, muže urozeného – o něm sme svrchu drahně pravili – sedmému zástupu da za zprávci. V jehožto vojště všickni rytieři i panoše z té vlasti Kanium řečené byli jsú počteni, kteřížto také biechu v právě přeurozeného muže Eufronius jmenovaného. Ti všickni, požehnavše Hektora, hnáchu vesele k boji. Pak osmý zástup ustavi z vojska krále perského, jenž slul Dirses, nad nímž učini zprávcí Parida, bratra svého, jehož prosí, aby kvapil s tiem králem a lidem ku předniemu zástupu, ale aby bez něho nikoli nebojoval, že se chce po něm rychle vypraviti. A tak Paris, požehnav bratra svého, jěde radostně z města. Pak devátý zástup ustavi z urozených a silných mužuov i udatných trojánského města, pojem s sebú deset bratróv svých nevlastních udatnějších. A zjedna v tom zástupu svém pět tisícuov rytieřského a statečného lidu. A tak vyjěde udatně z města k vojsku svému, dřieve vyslanému.
Než dřieve výjezdy jěde v uodění k otci svému, králi Priamovi, na koni přesilném a rychlém jménem Galatea, o němž Dares divy píše o velikosti, o kráse i o síle jeho, že nebrzo kto viděl takého. I vece k němu: „Otče najmilejší, měj při sobě pět set tisícuov rytieřuov, s nimižto i se všemi pěšími brannými buď při obrubách řeckých dalších, a buď v tom opatren, ať nižádný z tvých přes ty obruby nevystúpá, leč bych já rozkázal, abychom v núzi jměli tě na útočiště i na obranu. A jáť mám s sebú jisté posly, kteříž ode mne k tobě pojedú i odjedú zase ke mně, ještoť ústavně povědie, kterak se nám v boji vede, aby věděl, co máš činiti vedlé zčestie nebo nezčestie. A ty budeš v svém rytieřstvu v opatrné stráži, ať by nižádným úkladem ani lstí kterú, když my budem bojovati, neztekli tebe ani tvých naši nepřietelé; aby ty jim byl i se všemi tvými jako zed, nedadá jim k městu.“ – Jemuž otec vece: „Staň se všecko, jakož velíš, synu najmilejší, nebť mně po boziech nenie jiné naděje ani viery než toliko v moci tvé udatnosti a v tvém rozumném smyslu a zprávě.
