[pA3v]číslo strany rukopisuvelmi nás trápil. Vyprosili jsme to na Bohu, že umřel. Povstal po něm otec tvuoj, daleko ukrutnější: opět jsme mu smrti žádali, nadějíce se, že ty, syn jeho, lepší budeš. A ty pak ukrutenstvím přemohl jsi i otce, i děda, tak, že nám teprva pod tebou hoře a běda. Proto se tedy za tebe Bohu modlím, obávajíc se, aby po tobě opět horší nad námi nepanoval, kterýž by nás do konce zahubil.

A vpravdě tak se stává, že po Davidovi bývá Šalomoun, po Šalomounovi Roboam. Omnis successor antecessore suo deterior:cizojazyčný text Každý dědic horší předka svého. Pročež nejlepší rada jest oblíbiti věci přítomné a nežádati nových proměn, kteréž veliká nebezpečenství a někdy záhubu královstvím i zemím přinášejí. Příklad máme na lidu izrahelském, kterýžto odtržením se od Roboama hroznou služebnost a zahynutí na sebe uvalil.

Nevlídnosti a divokých mravův žádný Čechuom připsati nemůže, leč kdo jich nezná a nikdá s nimi činiti neměl. Kdož je dobře znají a jsou jich povědomi, ti jim v přátelství, vlídnosti, dobrotě, přívětivosti, ochotnosti a jiných šlechetných ctnostech nad jiné daňk a chválu dávají. Pravdivěji by se říci mohlo, že sami sobě přílišnou vlídností, přízní a dobrotou škodí. Nebo tudy cizí národové, přivábeni jsouce, den po dni v Čechách se osazují s nemalým přirozených obyvatelův utištěním a příkořím: ješto aby se toho touž měrou a tak svobodně Čechům v jiných zemích přálo, nemnoho se příkladuov ukázati může. Sama Praha co chudého přespolního lidu uživí? An již to v přípovídku vešlo, že Praha jest špitál vší Říše. Se všech stran se k ní chudí a nuzní co k mateři hrnou. Kdyby náši chudí a žebráci šli třebas tu do okolních blízkých zemí prosit almužny, jinák by je Němci přivítali; snad by se mnohý s zedraným hřbetem aneb s cejchem domů navrátil. Náše lítost všecky přijímá, všem dobře činí, nejednou s újmou svou a svých domácích.

Nacházím v pamětech, že někdy náramný hlad byl v Čechách, od něhož i lidé zhusta mřeli. Mnoho Če[pA4r]číslo strany rukopisuchův