pří[pB4v]číslo strany rukopisuklady domácí užitečné jest v paměti skládati netoliko obecným lidem, aby se jími napravovali, ale také, a to mnohem více, vrchnostem a správcím zemí a obcí, aby i sami sebe k ctnostem vzbuzovali, i jiných po sobě potahovali. Čehož jistě žádný bez známosti historí a kronik dojíti nemůže. Hoc enim est praecipue in cognitione rerum salubre ac frugiferum: omnis te exempli documenta in illustri posita monumento intueri: inde tibi tuaeque reipublicae, quod imitere capias, inde foedum inceptu, foedum exitu, quod vites, ut scripsit Livius.cizojazyčný text To buď dosti o úžitcích čítání kronik na ten čas předloženo.

Po Martinovi Kuthenovi třetí, též jazykem českým, ze všech nejobšírněji, a mohu říci, nejpilněji a nejhojněji, psal historí kněz Václav Hájek z Libočan a dedikoval ji císaři Ferdinandovi slavné paměti, na onen čas ještě římskému, uherskému a českému králi. Ta vytištěna jest v Menším Městě pražském nákladem Václava Haláše z Radimovic léta Páně 1541. Mnozí z Čechuov toho času i potom málo ji sobě vážili pro některé příčiny: jako že by někde strany pod obojí dotýkal, mnohé bezpotřebné, časem i básnivé věci vměšoval a vtrušoval. Ale nyní, když se již exemplářuov nedostává a žádný po ta všecka léta se nevyjevil, ješto by nětco lepšího a gruntovnějšího na světlo vynesl, nejedni by ji za dosti velké peníze rádi koupili a často se po ní ptají. Takť se obyčejně stává: Praesentia fastidimus, amissa requirimuscizojazyčný text: Přítomných věcí nedbáme, potom, když se kams podějí, toužíme po nich a teprva jich žádáme.

Jest ovšem pravé, což napsal Cicerocizojazyčný text, že dobrý historicuscizojazyčný text tyto tři povahy a ctnosti do sebe míti má: jednu, aby nic nepravého a křivého psáti nesměl; druhou, aby se pravdy, jakž sama v sobě jest, psáti neostejchal a nestyděl; třetí, aby se žádným spůsobem v podezření nedával, že by snad jedné straně více přál než druhé aneb že by k jednomu více a k jinému méně lásky a chuti měl. Slova jeho jsou: Ne quid falsi dicere audeat, ne quidcizojazyčný text