Urozenému pánu, panu Václavovi Říčanskému z Říčan a na Hořovicích, Jeho Milosti císaře římského radě, pánu sobě laskavě příznivému.

O zemi české (Vaše Milost, urozený pane, pane mně laskavě příznivý), o knížatech a králích jejich i o příhodách v ní zběhlých, paměti hodných, dobrých i zlých mnozí kroniky psali, domácí i přespolní, a ne jedna se ještě i dnes u některých lidí poznamenání nacházejí. Ale, pokudž mně vědomé jest, čtyří toliko kroniky a historie své vuobec na světlo vydali: dvá jazykem latinským a českým tolikéž dvá. Z nichžto první jest Aeneas Sylvius Senensiscizojazyčný text, Vlach, kterýž velikým, ale jistě řídkým štěstím dosti z chaterných začátkův jako po stupních nejvyššího důstojenství v světě dosáhl. Nebo s počátku, byv písařem na koncilium bazilejském, na kterémž předkové náši z víry své odpovídali, učiněn jest sekretářem a radou císaře Fridricha III. Potom přímluvou jeho biskupem, z biskupa kardinálem, až i nejvyšším biskupem římským, a sloul Piuscizojazyčný text, toho jména druhý, jakž sám o sobě vypravuje v listu svém 188. a z vypsání běhu života jeho porozuměti se může. Ten tedy Sylviuscizojazyčný text, jsa již kardinálem, skrze fedruňk a pomoc Jana Touška, kancléře (on ho v listech sekretářem jmenuje) Starého Města pražského, sepsal jazykem latinským dosti ozdobně historí o českém národu a jeho správcích, začav od nejprvnějšího knížete Čecha, až do smrti krále Ladislava mladého, kterýž, maje se ženiti, v Praze umřel a po němž království obdržel pan Jiří z Kunstátu a z Poděbrad, to jest až do léta Páně 1458.,