Adam z Veleslavína, Daniel: [Předmluva ke Kronikám dvěma o založení země české]

Praha: Adam z Veleslavína, Daniel, 1585. Moravská zemská knihovna (Praha, Česko), sign. ST2-0008.724, pA2r–pI4v. Editor Černá, Alena M. Ediční poznámka

E-edice byla připravena díky podpoře programu Strategie AV21 s názvem Anatomie evropské společnosti – historie, tradice, kultura, identita.

<<<10<pA2rpA2vpA3rpA3vpA4rpA4vpB1r>>>>>
Skrýt ediční aparát

ne[pA3r]číslo strany rukopisumohou. A snad toho času takové povahy někteří do sebe měli, což o nich i domácí svědkové, pan Bohuslav z Hasištejna a Ioannes Dubraviuscizojazyčný text, vypravují. A jiný slavný muž následuje v tom bezpochyby Silvia a obecné pověsti o nás mezi Němci rozhlášené, in sua arithmologiacizojazyčný text jmenuje Čechy gentem inhumanam, novarum rerum avidam et ad praedas agendas idoneamcizojazyčný text. To jest divoké a nevlídné, nových věcí žádostivé a k provozování loupeží toliko spůsobné.

Co se dotýče opilství, již se to u nás tak náramně rozmohlo netoliko mezi obecným lidem, ale i mezi vyvýšenějšími, mezi mužským i ženským pohlavím, že na to dobrým, poctivým a pobožným těžko patřiti; a jest se obávati, aby nás Pán Buoh pro ten ohavný hřích obzvláštní pokutou nenavštívil. Jakož pak nyní skutečně dotýká se nás metlou morovou, a teď hrozí neúrodou vinic a nedostatkem vína, aby aspoň někteří nouzí k střídmosti přinuceni byli. Dubraviuscizojazyčný text píše, že se Čechové od sousedův svých Němcův, a zvláště Sasuov, opíjeti naučili. Ale bojím se, že již učedlníci převýšili v tom umění své mistry. To máme z porušení přirození svého, že od jiných vždycky snáze pochopíme to, což jest škodného a zlého, nežli což jest dobrého. Když jsme se od Němcuov opilství naučili, proč zase od Vlachův, kterýchž také více než dosti mezi sebou máme, střízlivosti se neučíme? Nechci toho nežitu tuze tlačiti. K žádosti nových věcí přistoupím.

Nepřím toho, abychom té vady s jinými národy do sebe neměli; na větším díle všickni lidé tomu nedostatku poddáni jsou, vedlé obecného přísloví: Natura hominum novitatis avidacizojazyčný text. Obyčejně s přítomnými časy sobě postyskujeme a nové proměny žádáme, majíce za to, že lepší časové a lepší lidé nastanou, ano čím dál, vždycky hůře.

Čteme o nějaké staré babce, že se modlívala za Dionysia tyrana, aby dlouho živ byl, jemužto všickni jiní poddaní jeho smrti vinšovali. Ta když od tyrana otázána byla, proč by se zaň modlila, dala takovou odpověd: Pamatuji (prý), ó králi, děda tvého: byl člověk nad míru ukrutný a

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).