[A4r]číslo strany rukopisunám připlouti. Pět nás toliko v šifu bylo; dva pomocníci marinářovi spustili se dolu na loďku s velikým provazem, kteréhož jeden konec k skále upevňovali[d]upevňovali] vpewňowli, a my druhý v šifě okolo rumpálu natahovali. A tak sme zase šif od té skály odtáhli, na nové provazy veliké a tlusté utvrdili a z toho nebezpečenství s pomocí Boží vyvázli.

Zatím po některém dni nastrojil a dal Pán Bůh mně s druhým tovaryšem cesty mé dobrého člověka, syna rychtáře a předního jednoho z soudců ostrovu toho. Ten dvou koní nám zapůjčil a nás s sebou na sněm vzal, kterýž tehdáž držán býti měl u přítomnosti hejtmana vyslaného od krále denemarského, a velmi přívětivě i laskavě k nám se měl a choval po všecken ten čas, co jsme u něho byli.

Strava naše na té cestě, než jsme se dostali na sněm jejich, na větším díle byla tato: suchý štokfiš neslaný a nevařený, s máslem putrovým, třebas čtyrmecítma letým. Dostali-li sme kdy kousek masa vařeného, i to bylo bez soli vařené, a vše bez chleba jísti sme musili. Nápoj byla voda aneb syrovátka, ale vždycky chutnější byla voda nežli syrovátka. Cesta, kterouž jsme se ubírali, byla velmi nezvolná, [A4v]číslo strany rukopisunebo přes hrozné vrchy skalnaté a opálené, z nichž i dým jakejsi časem vystupoval, až vlasy na hlavách hrůzou vstávaly, sme jeli, k tomu přes hrozná místa vypálená a podhořelá, též přes veliká bahna k víře téměř nepodobná, o čemž nětco[e]nětco] netco toho dolejí v traktátu poznamenáno.

Když sme se pak na ten jejich sněm dostali, ne malý, ale dosti veliký počet obyvatelův ostrovu toho tam pospolu shromážděného sme spatřili. Jiní z ních, vida nás, nám se divili, jiní pak, otevrouce ústa (co telata na nové vrata) na nás hleděli, pěkně však mnozí, přívětivě i uctivě k nám se měli a chovali. Ale ani tehdáž nemohl satan spáti, nýbrž nastrojil proti nám jednoho z soudcův zemských, kterýž, přišed k hejtmanu, klevetoval nětco na nás a jej všelijak k tomu měl, aby, povolaje nás k sobě[f]sobě] ſobe, pilně examinoval a snad i do trestání neb vězení nějakého vzal, vždycky to jemu opakujíc, že nějací špehyři jsme. Ale Pán Bůh, kterýž nejlépe nás povědom byl, jakým oumyslem sme se tam vypravili, nedopustil hejtmanu, aby nějak proti nám měl se zazliti, ovšem pak chtíti škoditi, nýbrž naklonil jej k tomu, aby nám[4]nám: nam dobře učinil. Nebo když jsme