Mezi jinými takovými skálami jest jedna jako nějaká věž vysoká, kteráž v formě své k mníchu v kápi jest velmi podobná, mající před sebou jinou skálu širokou, k oltáři nápodobnou, tak, že když se zdáleka na to hledí (a poněvadž se to vše pro dalekost menší býti zdá), nejinák to jest, než jako by opravdový mních u oltaře stál aneb klečel a mši sloužil, ale když se blíže přijede, pozná se, že skála jest, avšak vždy takovou podobnost mající. Tak podobně v zemi nedaleko Helgapeldu nachází se skála jedna veliká, k osobě ženské velmi podobná, tak, že hrozno jest zblízka na to hleděti. A tytoť obě věcí jisté jest, žeť rukou lidskou učiněny nejsou.

O rybách a potvorách mořských okolo Islandu

Mimo jiná místa na půlnočním moři mnoho ryb divných a velikých okolo Islandu spatřiti se může, nepochybné jest, že z té příčiny, poněvadž ryb obecných velmi mnoho v těch místech se zdržuje, tehdy i veliké tam přicházejí a tu vyžívení své jedny z druhých, zvlášť větší z těch menších, mají. Obzvláštně pak mimo jiné velrybové jsou hodní k spatření, jichž tam množství jest, velkých k tomu a náramně hrozných, kteříž se s silným zvukem a hřmotem po moři procházejí a na větším díle dva a dva, někdy také tří pospolu jdou, a často až k sámým šífům přicházejí a podlé nich plovou, a vystrčíc hřbet svůj a půl oka z vody, pílně na šíf i na lidí hledí. Šífům překázky nečiní, avšak podtud, pokudž se jim žádné příčiny nedává, síce jinák zle by bylo, kdyby čím zdráždění a k hněvu popuzení byli. Protož v ten čas i křiku, ovšem střílení zanechati a jim všelijak pěknými a oulisnými slovy lahoditi musejí.

Jsouť pak velrybové na pohledění velice hrozní, jakož pro svou velikost, tak i pro svou černost, nebo samy oči toliko jejich blýští se a k ohni podobné jsou. Když se po moři procházejí, tehdy mnoho vod vysoko před sebou ženou, a kdekoli se vyskytují, tu voda se vzhůru jako skálí