hlubokeho spadla a stekla, vodu všecku v něm vypálila a vysušila, hlubokost pak tu okujínami svými aneb kamením vypáleným vyplnila.

O vodách v Islandu

Na mnoha místech nacházejí se v Islandu vody horké a vroucí, z nichž dým veliký jako z nějaké vápenice vychází, ty z země silně se prejští a vyskytují, a někdy i v hrubý potok se obrácejí. Není pochybné, žeť by i užitečné byly lidem bídným, ale Islandeři málo jich užívají, aniž mezi ními tak mnoho bídných lidí rozličné nemoci majících jako u nás se nachází; vždy je však k užitku svému obrácejí. Nebo maso v nich sobě vaří, někteří prostě na rožen vstrčíc aneb na provaz uvážíc, v vodě viseti ho nechají, až se namísto uvaří, což se sic v krátké a malé chvíli státi může, velikou horkosti té vody, z vody je vytáhnouc, všecky kosti z něho vyberou a tu ležeti nechají, maso pak do domů svých nesou a pod krovy zavěšují a za dlouhý čas pomalu, třebas i za celý rok, z něho sobě podlé potřeby ukrajují a jedí (maso toto všecko nechutné byvá, žádné chuti naprosto ani omástky v něm není, předce však oni je rádí a s chutí jedí, ačkoli v něm i plno děr, ne od červů sic, ale od dlouhého chování bývá). Jiní do kotlíku vodu čerstvou lejí, a maso do ní dajíc, do té vroucí vody je vstavují a zavěšují, kteréž rovněž tak uvře, jako by při ohni vařeno bylo, a chut jeho lepší jest nežli toho, kteréž prostě do vody té horké dáno bývá. Tak podobně ti, kdož slad mají, pivo sobě v ni vařívají. Užívají takových vod horkých i k praní šatův, kteréž věcí jsou jim k velikému pohodlí, poněvadž mejdla nemají, avšak když v té vodě horké málo vymachány bývají, tedy ihned všecka špína z nich odchází a pěkné bílé bývají. Někteří při těch vodách své sádky aneb haltýře zdělané mají, do nichž časem vody té horké napouštějí, a když drobet povychladne, v ni se myjí, po zmytí se zase vodu ven vypouštějí. Studených a čerstvých vod ku pití spůsobných hojně dosti mají, mnohé v hlubokých rozsedlinách skrze skálí tekou, mnohé také z vysokých skal padají a velmi studené jsou. Jsou tam též dvě studánky, v nichž voda takové mocí jest, že když se do jedné vlna černá dostane, tedy se v bílou obrácí, do druhé dá-li se bílá, pojednou se v černou proměňuje. Řek velikých a silně tekoucích hojně také tam jest, přes něž, poněvadž mostů žádných nemají, na koních lidé,