[89]číslo strany rukopisua za husitské revoluce již označuje husitské stavy včetně venkovských poddanských měst a venkovských bratrstev (2.11).[96] Viz J. Pečírková, Sémantická analýza staročeského slova obec, LF 97 (1974), zvl. s. 93–94. Pochopitelně, v době charakterizované vzestupem moci šlechty projevuje se tento společenský faktor v slovní zásobě nejen významovými posuny příslušných klíčových slov, ale i rozvojem jejich slovních čeledí (např. pán, panstvo, panic, panošě, expr. pánkati…, řitieř, řitieřstvo, řitieřský, řitieřovati…, rod ‚původ‘, urozenie, urozený, nezroda…, za Václava IV. jednota ‚šlechtický svaz‘, jednotník, spolujednotník apod.).

(4.422) Zatímco klíčová slova představují v lexikálním obraze společenské situace daného období důležité body – průsečíky výrazných linií a mezníky kontrastních ploch, samy ony linie a plochy jsou v tomto obraze vytvářeny především dobově charakteristickými řadami lexikálních jednotek významově souřadných a terminologickými okruhy slov. Obojí v širším pojetí chápeme jako terminologické subsystémy lexikálního systému (1.5). Např. odrazy husitské revoluce tedy shledáváme nejen v stč. terminologii vojenské (húfnicě, tarasnicě, srubnicě, píščala…), náboženské (boží zákon, věrní Čechové, hřiech, pikharti aj. s novou významovou náplní) a administrativně právní (obcě, veliká obcě, osada, moc ‚stát‘…), ale i v stč. terminologii sociálních vztahů,[97]Srov. např. kolektivní čl. oddělení pro dějiny českého jazyka ÚJČ ČSAV K vývoji terminologie sociálních vztahů, SaS 35 (1974), s. 189–194, a zvl. J. Macek, Osada. Z terminologii średniowiecznego osadnictwa, Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 1977, 3, s. 359–373. jejíž lexikálně sémantické jednotky mohou být na pomezí i jiných terminologických okruhů a zároveň mít charakter slov klíčových.

Takovými termíny sociálních vztahů jsou např. pojmenování pán a velká obec, jejichž klíčové postavení v staré češtině vyniká ve srovnání se stavem staropolským: na rozdíl od staré češtiny titul pan v polštině 15. století nepřísluší prostým měšťanům ani členům městské samosprávy, natož pouhým členům městské obce – „už proto, že se v polských středověkých městech velká obec nestala politickou institucí a nebyla jednotkou městské nebo dokonce státní správy. Srovnání významů stč. a stpol. slova pán/pan zřetelně svědčí o tom, jak daleko postoupilo kolem r. 1500 demokratizační úsilí v Čechách a jak se v důsledku husitské revoluce lišilo postavení měst v Čechách od středověkého Polska“ (A. FIEDLEROVÁ a kol., Ze staročeské terminologie sociálních vztahů – pán, SaS 38, 1977, s. 63).

(4.423) Rozvoj jistých společenských vztahů, institucí, oborů činnosti apod. se ovšem neprojevuje v slovní zásobě jen rozšířením příslušných okruhů terminologických jednotek. Důležitým projevem společenských změn je také to, že se z takových společensky závažných okruhů slov přednost[90]číslo strany rukopisuně