[7]číslo strany rukopisu1. Slovní zásoba jako systém

(1) Slovní zásoba se shoduje s jinými složkami jazyka, např. se systémem hláskoslovným nebo tvaroslovným, právě v těch rysech, které tvoří podstatu systémovosti. Slovní zásobu tedy chápeme jako systém vzhledem k tomu, že má tyto společné vlastnosti s jinými dílčími systémy jazyka: slovní zásoba je také celostní komplex souvztažných prvků‑jednotek (1.1); tvoří specifickou jednotu s okolím a je prvkem nadřazeného systému (1.2); každý prvek (jednotka) slovní zásoby je sám systémem (1.3); jednotky slovní zásoby jsou také uspořádány hierarchicky podle míry společných rysů (1.4); jsou propojeny sítí vztahů se svými prvky konstituujícími i se subsystémy, které samy konstituují, a také se systémy okolními, takže svými paradigmatickými seskupeními tvoří systém systémů v téže jazykové rovině (1.5) a svými syntagmatickými spojeními vytvářejí jednotky roviny vyšší (1.6).[1]Srov. J. Filipec 1973, s. 281.

(1.1) Systémová souvztažnost jednotek se projevuje tím, že jejich kvalita je určována jejich místem v systému, jejich vztahem k jiným jeho jednotkám na základě společných a odlišných rysů. Ujednotek slovní zásoby to platí především o jejich kvalitě obsahové, o lexikálním významu.[2]Srov. 8. tezi Pražského lingv. kroužku (1929): „Význam slova je určován jeho vztahem k ostatním slovům téhož slovníku, tj. jeho místem v daném lexikálním systému“ (U základů pražské jazykové školy, Praha 1970, s. 57). Srov. též Problemy leksikologii, 1973, s. 76. Protože však lexikální jednotka má povahu znaku (viz níže 2, 2.3), je její významová kvalita neoddělitelná od kvality formální: význam lexikální jednotky je podmíněn nejen ryze významovým vztahem k jiným lexikálním jednotkám (na základě společných rysů pouze významových, 1.11), ale i významovým vztahem zprostředkovaným a zvýrazněným formou (na základě společných rysů významových i formálních, 1.12); forma lexikální jednotky je pak podmíněna nejen ryze formálním vztahem k jiným lexikálním jednotkám (na základě společných rysů pouze formálních, 1.13), ale i formálním vztahem zprostředkovaným stránkou významovou (na základě společných rysů formálních i významových, 1.14).