[129]číslo strany rukopisuStč. doklady i celý náš výklad tedy mluví proti pojetí těch etymologů, kteří přehlížejí závažnost antonymních vztahů a za východisko významového vývoje centrální jednotky tohoto systému – adj. pravý – nepovažují konkrétní (prostorový) význam ‚rovný, přímý‘.[120]Viz M. Vasmer, Etym. Wörterbuch der rus. Sprache, překlad s doplňky O. N. Trubačeva, 3 (Moskva 1971), s. 352; G. Eriksson, Le nid prav- dans son champ sémantique, Stockholm 1967, s. 217. Potvrzuje se tu naopak výklad V. MACHKA 1968, s. 481: „Pravy znamenalo 1° rovný, přímý (tak v stsl.), pak 2° v mravním smysle ‚jdoucí bez oklik = iustus, verus‘ (srov. něm. recht, fr. droit z dirēctus); význam 3° ‚opak levého, dexter‘ je asi nejpozdější.“ Pouze sekundární význam 2° ‚iustus, verus‘ bychom tak jednoznačně nevyvozovali jen z významu prostorového („jdoucí bez oklik“), nýbrž máme za to, že se na jeho vzniku podílelo i společenské hodnocení zdatnější paže, tj. ruky pravé, pojmenovávané podle její příznačné narovnanosti, napřaženosti (tj. přechod mezi významem 1°a 3°, viz 5.344). Jinými slovy, nevidíme zde lineární vývoj 1° → 2° → 3°, nýbrž

Sekundární význam 2°, jak ukazují stč. doklady, byl ovšem značně starobylý, jistě předhistorický, kdežto jeho protějšek u antonyma levý (levý služebník apod.) se k němu dotvářel až v době historické (viz 5.341; srov. též nč. posunuté užití levý konec všeho uchopit ‚nesprávný‘). Uvážíme‑li, že předhistorická forma adj. pravý nejspíše vznikla z ide *prō- ‚kupředu‘ (*prō‑ṷos, J. HOLUB a F. KOPEČNÝ 1952, s. 293) převzetím přípony ‑v- od antonym lěvъ a krivъ (V. MACHEK l. c., viz 5.343), zjišťujeme, že dvojice antonym levý–pravý nám poskytuje svým vývojem příklad nejen na sbližování antonym po stránce významové, ale i po stránce formální.

(5.4) S obdobným sbližováním po stránce formální a významové se také setkáváme u synonym. Bylo již řečeno, že vývoj systému synonym vyvěrá z jeho vnitřního rozporu mezi významovou shodou a formální odlišností jeho jednotek (3.42). V zájmu získání komplexnějšího pohledu na tento vývoj je třeba si uvědomit, že onen rozpor se v jazyce řeší jednak snižováním formální odlišnosti při významové shodě (tj. formálním sbližováním, 5.41), jednak prohlubováním významových rozdílů při formální odlišnosti (tj. významovou diferenciací, 5.42). Zvyšuje‑li se při formální odlišnosti synonym jejich významová shoda dotvářením paralelních významů v rámci jejich polysémních struktur, není to tedy řešení onoho vnitrosystémového rozporu, nýbrž naopak jeho prohlubování (5.43).

(5.41) Na formální sbližování synonym lze uvést řadu příkladů; věnujme však pozornost tomuto vývoji tam, kde se obvykle neočekává: svědčí jistě o síle synonymního vztahu, že se slovo produktiv[130]číslo strany rukopisuního