[127]číslo strany rukopisunejbližšího přítele (např. stsl. podrugъ KyjListy 3), tak také umístění bojovníka na exponované pravé straně zavdalo podnět k sekundárnímu pojetí pravé strany jako strany čestné, důstojnější, záslužné. Srovnejme aspoň tato dvě čtení ze Starého zákona, kde místo po pravici znamená ochranu, záruku bezpečnosti pro levého, a na druhé straně – poctu, odměnu pro pravého: „Jahve tě chrání, stojí ti na pravici“ Ps 120,5 (Heger) – „Tos ty, jenž… před svojí tváří mne nasytíš rozkošemi, radostmi na pravici tvé“ Ps 15,8 (Heger).
(5.345) Přihlížení k mimojazykové skutečnosti a jejímu chápání v dané době vede tedy k závěru, že antonymní polysémní struktury s centrální opozicí významů ‚pravý‘ : ‚levý‘ se vyvinuly z adjektiv označujících podstatně rozdílné vlastnosti obou horních končetin člověka: větší zdatnost (sílu) ruky častěji napřahované a menší zdatnost ruky častěji skrčované. Proto v slovanských jazycích nabyla významu ‚pravý‘ slova s primárním významem ‚zdatný‘ (desьnъ) nebo ‚rovný, přímý‘ (pravь) a jeho antonymní jednotkou se stala adjektiva s primárním významem ‚křivý, ohnutý‘ (lěvъ, krъchъ, šujЬ, krivъ větrъ, viz o. c. v pozn. 117). Dílčí podrobnosti tohoto vývoje na českém území můžeme vyvodit z takto rekon[128]číslo strany rukopisu
