rekon[128]číslo strany rukopisu

struovaného systému oněch primárních antonymních jednotek (sémantické vztahy opět označujeme , formální vztah shodného zakončení , formální vztah stejného počtu slabik ), viz model na str. 127. Z tohoto prostorového modelu (4.13) je patrna řada systémových faktů: (a) nejpevnějším poutem vztahů byly v daném systému zakotveny centrální jednotky pravъ, lěvъ a krivъ (navzájem aspoň třemi vztahy a navíc vztahem aspoň k dvěma dalším jednotkám); (b) nejcentrálnější postavení z nich měla jednotka pravъ (s největším počtem mezijednotkových vztahů); (c) nejperifernější pozici v tomto systému zaujímala jednotka desЬnъ; bližší k centru zde byly periferní jednotky prěmъ a krъchъ. Tímto systémovým zapojením a rozložením oněch lexikálních jednotek byl ovlivněn jejich vývoj do doby historické: (a) centrální jednotky se rozvinuly v antonymní polysémní struktury (pravá/levá ruka, pravá/levá strana, později pravý/levý služebník 5.341, pravý/křivý srp, pravý/křivý křesťan, pravý/křivý svědek aj. 5.342); (b) na základě nejcentrálnější jednotky byla ovšem vybudována nejbohatší polysémní struktura – stč. mnohoznačné slovo pravý (5.341); (c) nejperifernější jednotka se do stč. apelativní slovní zásoby nedochovala, nýbrž přežila jen jako jméno řeky Desná (4.14d) a toto přežití nejspíše znamenalo ustrnutí na původním významu ‚zdatný, prospěšný‘, (srov. sti. daśayáti ‚prokazuje služby‘ apod.); (d) periferní jednotky bližší k centru se ovšem do doby stč. dochovaly, srov. přiemý a krchý, ale při diferenciaci synonym podlehly vývoji příznačnému pro periférii jazykového systému. Dvojčlenný systém synonym s významem ‚přímý, rovný‘, tj. pravý a přiemý, se diferencoval v tom směru, že centrální forma pravý se zaměřila na četné sekundární významy abstraktní a periferní jednotka přiemý zachovala starobylý význam prostorový a nerozvinula polysémii do té míry jako její centrálnější antonymum křivý. Předhistorický trojčlenný systém synonym s významem ‚křivý, zahnutý‘ (lěvъ – krivъ – krъchъ) je již v historické době stč. diferencován tak, že okrajovější centrální jednotka je specializována na sekundární význam abstraktní ‚sinister‘ (levý), nejcentrálnější jednotka (křivý) vyjadřuje ostatní sekundární významy abstraktní i starobylý význam primární, prostorový, a postupně se na něj specializuje (typ křivý člověk časem zaniká a jako přežitek zůstává jen křivý svědek, křivé svědectví apod.), kdežto jednotka nejperifernější krchý zprvu přežívá ve významu posunutém ‚sinister, levý‘, a to nejspíše jako varianta expresívní (4.14c, srov. stč. odvozeniny kršně, kršňavý), z jejího významu primárního zůstávají jen relikty v odvozeninách, většinou rovněž expresívních (sloveso krchmiti sě 5.343 a místní jméno Krchleby), a později celá tato čeleď v české apelativní zásobě zaniká.