[118]číslo strany rukopisuzástupy novější variantou zšikovati sě (5.21 Aa1) uveďme aspoň tyto doklady z přelomu 14. a 15. stol.: zřiediti vojska TrojK 89b; tu své vojsko zšikuje CestMil 89a ordinavit. Připomeňme, že o centrálnějším postavení nové jednotky zšikovati svědčí další skutečnosti jazykové (např. přenesené užití zšikoval na mě kněze, že mě… pohnali k duchovnímu právu Půh 2,481, r. 1415) a také důležitý fakt mimojazykový – společenské podmínky vhodné pro přejímání takových slov z němčiny v době pronikání západních válečnických reálií do Čech (4.426). Ovšem s ústupem primární jednotky zpósobiti/zpósobovati ‚seřadit, sešikovat‘ pozbývaly ostatní, sekundární jednotky téže polysémní struktury své motivovanosti, rozšiřovaly postupně užití nových tvarů nedokonavých (deprefigované paradigma pósobiti) a staly se samy základem dalšího odvozování sémantického i slovotvorného. Ze srovnání starších a mladších dokladů na lexikální jednotky popsané stč. polysémní struktury (5.263) vyplývá, že i v rámci jejích jednotek sekundárních jsou diachronní rozdíly: starší užití jednotek vznikových ‚vytvořit, stvořit něco/někoho‘ (8/Ba1), ‚opatřit něco/někoho‘ (9/Ba2) aj. je bližší jednotce primární zpósobiti vojsko, špic apod. (1/Aa1) tím, že v něm převažuje objekt nejednotlivinový (plurální nebo hromadný) nad jednotlivinovým; např. užití jako zpósobiti člověka ‚formare‘, zpósobiti děvečce manžela nebo spósobiti žábu ‚sehnat, obstarat‘ jsou příznačná až pro 15. století. Centrální (5.261) a většinové užití lexikální formy zpósobiti/zpósobovati/pósobiti v staré češtině bylo zaměřeno na významy organizační (‚uspořádat, zorganizovat‘ 5/Abl, ‚upravit‘ 6/Ab2, ‚uzpůsobit k něčemu‘ 7/Ab3) a na významy realizační (‚uskutečnit‘ 12/Bbl, ‚zařídit‘ 13/Bb2, ‚způsobit‘ 16/Bb4). Je proto zákonité, že právě sekundární lexikální jednotky z těchto centrálních sémantických okruhů přežily do dalších období vývoje češtiny (naznačené jednotky s významem realizačním až dodnes) a že pro kulturní hodnotu své sémantiky byly přímo nebo ve svých odvozeninách přejaty i do jiných jazyků slovanských.[113]O českém původu rus. slova sposob viz R. Jakobson, IJSLP 1/2, 1959, s. 272. Protože tam však nebyla přejata starobylá jednotka primární (stč. zpósobiti ‚seřadit, sešikovat‘ 1/Aa1), nemají příslušné slovanské responze takovou etymologickou motivaci, jako má česká slovní čeleď se základem ‑pósob- (nč. ‑působ‑), a to je jedním z kritérií jejich českého původu.

K rekonstrukci polysémní struktury substantiva viz výše 4.15 (oběd).

(5.28) Provedená hlubší analýza mnohoznačného slovesa zpósobiti a jemu podobných sloves, jež byla dosud zpracována v StčS (1968–1978), nám umožňuje vyslovit obecnější závěry o polysémní struk[119]číslo strany rukopisut