k systémům nadřazeným (zvl. ke kategorii souřadných slovotvorných typů s týmž afixem, 5.63). Proveďme si takovou analýzu v uvedených třech rovinách na slovotvorném typu stč. deverbativních jmen činitelských s příponou ‑an.
(5.61) Tento systém (slovotvorný typ) je v staré češtině konstituován jednotkami hodovan ‚hodovník‘, kulhan ‚kulhavec‘, šilhan ‚šilhavec‘, třěščan ‚ztřeštěnec‘ aj. na základě interních vztahů, jež jsou dány těmito jejich společnými klasifikačními rysy: (a) formantem ‑an s životnou morfologickou charakteristikou, neměkčícím předchozí souhlásku; (b) slovotvorným základem odvozeným od intranzitivních sloves (hodovati, kulhati, třěščěti apod.); (c) obecným slovotvorným významem „osoba vyznačující se nežádoucí činností“; (d) pejorativním citovým zabarvením. Vzhledem k tomu, že většina takovýchto jednotek označovala osoby s tělesnou nebo psychickou vadou (kulhan, šilhan, třěščan…), jež se na nižší úrovni humánního cítění společnosti jevily jako odpudivé (4.425), tvoří ony většinové jednotky s tímto dalším společným klasifikačním rysem centrum zkoumaného systému (1.4).
(5.62) Centrální lexikální jednotky slovotvorného typu kulhan, šilhan mají svá synonyma v jednotkách synonymního slovotvorného typu kulhavec, šilhavec, jež jsou odvozeny z adjektiv (kulhavý, šilhavý…) a mají společný slovotvorný význam „osoba vyznačující se nežádoucí vlastností“. Vztah k tomuto synonymnímu slovotvornému typu tedy ukazuje, že činitelský význam substantiv tvořených formantem ‑an z intranzitivních sloves byl v staré češtině strukturován jako význam nositele nežádoucí vlastnosti projevující se charakteristickým dějem – chováním.
(5.63) Proč byl tento strukturní význam expresívní, to nám osvětlí výzkum vnějších vztahů daného slovotvorného typu v rámci nadřazeného lexikálního podsystému – obecnější kategorie substantiv s touž příponou ‑an. Vedle jmen označujících osobního nositele nežádoucí dějové vlastnosti do tohoto nadřazeného systému patří (a) ojedinělá denominativní jména osob (bratran, katan, vojan), (b) častěji denominativní jména živočichů (bělan, krkan, perlan, tlustan…), (c) deverbativní jména prostředků (povijan, sušan – název dírkované lžíce užívané v alchymii), dále pak (d) klaretovské odvozeniny: názvy oblud (dvoran, tulan…) a osobní jména – termíny (řečiňan ‚logik‘, tisan ‚velitel
