měly společný klasifikační rys – stejný počet slabik. Zánikem jerů se ovšem tato vyrovnanost narušila (1.2) a vlivem nové dvojslabičnosti základních adverbií (s významem místním a časovým) i působením tendence k formálnímu zjednodušení pak také další jednotky tohoto systému měnily svou trojslabičnou formu na dvojslabičnou: ztrácely koncovou samohlásku (nikamo > nikam, nikake > nikak apod.). S výjimkou místního příslovce nikudy trojslabičnými zůstaly do nové češtiny pouze jednotky neužívané běžně v mluveném jazyce – adverbium nikterak a záporná částice nikoli.
(5.542) Také vývoj po stránce významové tu lze charakterizovat jako zjednodušení. Toto zjednodušení, záležející především v omezení polylexie (vyjadřování téhož významu několikerou lexikální formou), je zde ovšem spojeno s významovou diferenciací (3.42). Srovnáme‑li stav staročeský s novočeským, můžeme konstatovat tyto změny: (a) Jako místní určení se adverbia se základem nik- omezují na tři jednotky nikde, nikam, nikudy; stará polylexie ve vyjadřování cíle (nikde = nikam) zůstává již jen jevem nářečním, srov. nechodím vůbec nikde, ač bych potřeboval trochu zábavy (J. Wolker v korespondenci). (b) Dvojí forma pro vyjadřování týchž významů časových se diferencuje stylisticky: proti spisovnému nikdy je již v nč. forma nikdá příznakově nespisovná, vlastní tzv. obecné češtině. (c) Stará polylexie ve vyjadřování významu ‚žádným způsobem‘ se odbourává úplně: místo pěti synonym staročeských má dnes čeština v tomto systému pouze jednu jednotku – knižní nikterak. (d) Dokonce ze šesti stč. jednotek sloužících k zdůrazňování záporu (‚vůbec‘) zůstalo zde dodnes pouze knižní nikterak (např. míti na něco peníze nikterak neznamená míti na to právo K. Čapek). (e) Zanikly všechny jednotky s lexikální formou nikak, takže ve funkci záporné částice zůstala pouze jedna jednotka – knižní nikoli; nezůstala však omezena pouze na větnou platnost v odpovědi („Jsi unaven?“ – „Nikoli“ apod.), ale stala se i výrazem členského záporu (myslil na duši a nikoli na zvěř J. Herben). – Výsledný nč. stav celkového zjednodušení systému zájmenných příslovcí se základem nik- můžeme znázornit v modelu (str. 138). Ze srovnání tohoto nč. modelu s modelem staročeským (5.53) je patrno nejen celkové zjednodušení systému, zrušení původní polylexie a sémantické diferencování zachovaných jednotek, ale obráží se zde také vývoj k větší symetrii jejich rozložení a omezení polysémie; omezuje se zvl. polysémie, která překračuje hranici mezi významy časo‑prostorovými a způsobovými (nikudy, nikdy) a hranici oddělující nejposunutější rovinu částicové platnosti (nikoli, nikak). – Podrobněji viz SaS 39 (1978), s. 292n.
