[44]číslo strany rukopisua tím se narušila zákonitá souměrnost paradigmatu co do počtu slabik v tvarech; tento rozpor s obecnou zákonitostí zachování systémovosti (srov. 7.17) byl odstraněn dosazením athematické koncovky -m za původní thematickou -ju, takže se tvar 1. os. sg. počtem slabik a vůbec strukturou sblížil s korelačním tvarem 2. os. sg. (děl-á-m : děl-á-š).[69] Proto se koncovka -m šíří nejdříve právě u vzorů dělati, sázěti; srov. I. Němec, SaS 21 (1960) 130; A. Lamprecht, Vztah mezi fonologickým a morfologickým systémem v slovan. jazycích, 72. Takové vyrovnání ovšem nastalo v tvarové opozici, která se ve vývoji českého gramatického systému upevňuje (srov. např. i změnu stč. já bych : ty by → nč. já bych : ty bys nebo spis. jsem : jsi → nespis. sem : seš), nenastalo však v jiných tvarových opozicích, srov. např. 2. os. pl. prosíte a 3. os. pl. prosí (nespis. prosej). — Již z uvedených příkladů (a, b) je patrno, že působení obecné zákonitosti je vázáno na souhru specifických změn v zvukovém a gramatickém plánu daného jazyka, tj. že vývojové zákonitosti specifické podmiňují uplatnění vývojové zákonitosti obecné. Proto považujeme za správné, když studujeme vliv mimolexikálního vývoje daného jazyka na jeho vývoj lexikální, vycházet ze specifických změn jeho gramatického a fonologického systému a zkoumat, jak důsledky těchto změn vyvolávají konflikty s obecnou zákonitostí jazykového vývoje a ovlivňují řešení těchto konfliktů, projevující se kategoriálními změnami (vývojovými postupy) v konkrétní slovní zásobě. I když ovšem předpoklady k takovým konfliktům a jejich specifickému řešení vznikají vzájemným působením změn gramatických a hláskoslovných, pracovně si změny těchto dvou oblastí oddělíme, a budeme nejprve probírat lexikální vývojové postupy z hlediska jejich souvislosti se změnami systému gramatického (A) a potom lexikální vývojové postupy z hlediska jejich souvislosti se změnami systému hláskoslovného (B). Půjde tedy zčásti o dvojí pohled na tytéž vývojové postupy a zčásti o klasifikaci různých vývojových postupů podle dominantního činitele (podobně, jako jsme klasifikovali různé typy lexikálního významu podle dominantního činitele významotvorného, viz výše 3.1–3.6). Závěrem pak pojednáme o lexikálních vývojových postupech, jimiž se naplňuje obecná zákonitost zachování systémové souměrnosti (7.11) v specifických podmínkách českého kmenosloví (C).
A Lexikální vývojové postupy souvisící se změnami systému gramatického
(8) Změnami gramatického systému rozumíme především takové kategoriální změny, které mohou být pojímány jako zákonité pro vývoj daného gramatického systému (jako základní procesy tohoto vývoje) v tom smyslu, že tvoří „společné jmenovatele“ řad jeho různých procesů (7.2). Jsou to změny postihující systémové kategorie gramatické nebo lexikálně gramatické. Gramatický systém daného jazyka se vyvíjí tím, že takovéto staré kategorie v něm zanikají a nové vznikají. Tím se ovšem jazyk dostává do konfliktů s obecnými zákonitostmi, a řešení těchto rozporů – jak již řečeno (7.3) – projevuje se pak ve vývoji slovní zásoby jistými vývojovými
