[40]číslo strany rukopisusledovat podle činitelů, kteří působí změnu lexikálního významu. Ve zvláštní kapitole o lexikálním významu (3) jsme si ukázali, že tento význam konstituují tito činitelé: vztah k označované skutečnosti (3.1), zpracování označované skutečnosti ve vědomí (3.2), forma lexému (3.3), jeho vztah k jiným jednotkám jazykového systému (3.4), jeho slučitelnost s jinými jednotkami v kontextu (3.5) a činitel expresívně-stylistický (3.6). Činitelé, kteří význam konstituují, mají ovšem i podíl na jeho změnách, a proto lexikální změny a z nich abstrahované vývojové postupy můžeme klasifikovat podle uvedených významotvorných činitelů. Provedeme však toto seskupení faktorů navzájem blízkých: zpracování označované skutečnosti ve vědomí (3.2) a činitele expresívně-stylistického (3.6) spojíme v kategorii faktorů psychických, kdežto formu lexému (3.3), jeho vztah k jiným jednotkám jazykového systému (3.4) a jeho spojitelnost s jinými jednotkami v kontextu (3.5) sloučíme v kategorii faktorů jazykových; zůstane nám vztah k označované skutečnosti (3.1), která je předmětem dorozumívání mezi členy téhož jazykového společenství, jako faktor mimojazykový, kulturně historický. Tím tedy dospíváme k následujícím třem typům vývojových postupů v slovní zásobě:
(I) vývojové postupy působené faktory jazykovými,
(II) vývojové postupy působené faktory psychickými,
(III) vývojové postupy působené faktory mimojazykovými v užším smyslu, tj. sociálními, kulturně historickými.
Tato klasifikace odpovídá běžnému třídění významových změn podle jejich příčin, jak se s ním setkáváme v soudobé sémantice: „Příčiny proměnlivosti významů vyhledává sémantika buď v jazyce samém, nebo také v činitelích, jež působí na jazyk zvnějšku, tj. v činitelích psychologických či sociologických. V závislosti na tom vykládá zákony této proměnlivosti buď autonomně, nebo heteronomně. Je však třeba ocenit badatelský realismus jazykovědců, kteří v zásadě doceňují oba činitele a chápou je v jejich vzájemném působení.“[64]A. Schaff, Úvod do sémantiky, 37. Také naše práce chce být takto realistická. Třídíme-li vývojové postupy podle uvedených faktorů, neznamená to, že postupy probírané ve sféře působnosti daného činitele vysvětlujeme pouze jím, nýbrž především jím. V předchozích výkladech bylo již ukázáno, že na daném vývojovém postupu má zpravidla podíl více činitelů, avšak probíráme jej v rámci působení jeho činitele dominantního.
To je cesta, kterou považujeme za nejschůdnější v dosud uspokojivě neprobádané oblasti příčin jazykových změn: poněvadž v jazykovém vývoji má svou úlohu také „svoboda mluvčích“, někteří lingvisté vůbec nevidí v jazyce „příčiny“ změn (tzv. „aktivní“ faktory), nýbrž pouze jejich „podmínky“ (tj. „strukturní, systémové“ a „historické, mimosystémové“ faktory), viz E. Coseriu, Sincronía, diacronía e historia, 217, 239, 278 aj.
[41]číslo strany rukopisu
