I VÝVOJOVÉ POSTUPY PŮSOBENÉ FAKTORY JAZYKOVÝMI

(7) Jak již bylo naznačeno v úvodní kapitole, slovní zásoba jako součást jazykového systému reaguje na jeho změny probíhající v oblasti hláskoslovné (fonologické), tvaroslovné (morfologické) i skladebné (syntaktické). Souvislosti mezi změnami v mimolexikálních složkách jazyka a změnami v slovní zásobě nemůžeme ovšem chápat zjednodušeně – jako souvislosti přímočaré, bezprostřední –, nýbrž musíme je vidět na pozadí složitého vzájemného působení obecných a specifických zákonitostí jazykového vývoje. Objasněme si proto nejprve ony vývojové zákonitosti obecné (7.1) a specifické (7.2), a potom se teprve pokusíme orientovat se v jejich vzájemném působení (7.3).

(7.1) Obecné zákonitosti jazykového vývoje vidíme v upevňování systémovosti, v odstraňování vnitrosystémových rozporů.[65]Srov. M. Komárek, K dialektice jazykového vývoje, Slavica Pragensia 4 (1962) 19–26. — O nutné vnitřní rozpornosti vyvíjejícího se jazykového systému viz E. Coseriu, Sincronía, diacronía e historia, 231. To se projevuje především v těchto směrech: 1. Upevňuje se systémová souměrnost (symetrie) likvidací izolovaných jednotek mimokorelačních nebo dotvářením jejich korelačních protějšků (vyplňováním „prázdných schránek“ v systému); v slovní zásobě sem patří jednak zánik slov jako láryně ‚nevěstka‘, mezhyně ‚oslice‘, která stála – nebo se octla – mimo korelaci produktivního typu bóh – bohyně (maskulinum *lár neexistovalo a mezh se změnilo v mezek), jednak dotváření takových korelačních protějšků, např. vznik slov vak a vlok (poet.) k zdánlivým zdrobnělinám váček a vloček na pozadí produktivní korelace typu rak – ráček (o tom níže 20.21). 2. Upevňuje se systémová souměrnost (symetrie) formálním sbližováním jednotek korelačně souvztažných; v slovní zásobě srov. např. staročeskou změnu trojslabičného adverbia posléze v dvojslabičné poslé vlivem dvojslabičných antonym dřéve a prvé (o tomto vyrovnávání směrem k stejnoslabičnosti viz podrobněji 25.11). 3. Upevňuje se systémová vázanost (souvztažnost) jednotek likvidací nebo mylnou etymologizací jednotek formálně izolovaných; srov. jednak záměnu nemotivovaných pojmenování motivovanými (např. stč. obih = nč. hojnost, srov. stč. název nemoci obrama 32.1 a nč. ochroma ‚ochrnutí‘ k ochromiti), jednak přebudování jejich nemotivované formy ve formu motivovanou (např. stč. břitov ze sthněm. frîthof se změnilo v hřbitov, motivované již domácími slovy hřbieti ‚být pohřben‘, hřebu ‚pohřbívám‘ apod.). 4. Odstraňuje se vnitrosystémový rozpor mezi formální shodou a významovým rozdílem u jednotek homonymních a polysémických: v slovní zásobě se tento rozpor řeší buď zase zánikem slova (např. vedle dochovaného svět ‚vesmír‘ zaniklo homonymum svět ‚rada‘, příbuzné s rus.