[146]číslo strany rukopisudruhým členem je slovo domácí, nejsou velkou většinou výrazovými prostředky jazyka spisovného, přestože jejich hojné užívání v oboru pracovním má oporu v jejich stručnosti (např. fotoobchod proti obchod s fotografickými potřebami) a v možnosti vytvářet od nich potřebné odvozeniny, zejména jména přídavná. Spisovný jazyk některé z těchto složenin již přijal, např. elektroměr, elektrovodič; v nich totiž není užito jako první části cizího základu v druhotném významu, vzniklém zkrácením mezinárodního slova složeného.“[287] Viz Gebauer-Ertl, Mluvnice česká, I, 164. Jinou skupinu nově tvořených typů hybridních tvoří výrazy expresívní, viz slovotvorné typy arcidílo, arciuličník…, synátor, vědátor…, pracant, mudrlant…, hrubián aj.;[288]M. Helcl, Hybridně složená slova, 43. jejich formanty cizího původu se totiž hodí k tvoření expresív nápadností svého hláskového skladu (26.22). Pokud se odvozovací formanty cizího původu nevyznačují takovým nápadným hláskovým skladem, zdomácňují v češtině, a jako prostředky neutrální tvoří pak pojmenování intelektuální (srov. typy korunovace, nadace…, husita, houslista…, hodinář, údržbář… aj.).

(30.2) Tvoření nových slov domácími slovotvornými prostředky je ovšem nejběžnější způsob pojmenovávání nových skutečností. Vývoj nových slov domácích v tom směru postupuje různými postupy slovotvornými (slovotvornými v širokém slova smyslu): jsou to (a) postupy morfologické – sufixace (lékař → lékařka, 18.3 a 25), desufixace (rakvice → rakev, 20.22) a resufixace (placatý → placák, 19.2), dále prefixace (svítiti → prosvítiti), deprefixace (opáčiti → páčiti, 20.112) a resufixace (podříditi → nadříditi, 25.31), dále také prefixální sufixace (hora → pahorek, špendlík → přišpendliti, 20.13d) a konverze (tvoření nového slova změnou tvaroslovné charakteristiky slova starého, např. duševní → duševno) aj.; (b) postupy syntakticko-morfologické – kompozice (léta počet > letopočet, 5.32) a dekompozice (smeknouti se → smeknouti, 21.1), přechod slova do jiné slovnědruhové kategorie s omezeným souborem tvarů (např. substantivizace adj. lesní → subst. lesní ‚lesník‘, 21b), adverbializace (subst. kosa → adv. kosou ‚šikmo, stranou‘, 2.11, srov. stč. okolek ‚oklika‘ → bez okolků ‚bez otálení, neodkladně‘, 11.25) a deadverbializace (adv. na přeskáčku ‚střídavě, nesoustavně‘ → přeskáčka, -y f. ‚přeskakování, vynechávání, mezerovitost v nějaké činnosti‘, 21.2) aj.; (c) postupy syntaktické – tvoření lexému jednoslovného elipsou vazby z pojmenování víceslovného (scházeti s světa → scházeti ‚hynout‘, 27.13) aj.; (d) postupy sémantické – metaforizace (obor ‚oboraný celek polí‘ → obor ‚okruh působnosti‘, 27.11 Bc; bez ptaní ‚bez tázání‘ → bez ptaní ‚bez dovolení, svévolně‘, 25.31) a demetaforizace (kořiti se ‚projevovati úctu‘ → kořiti se ‚skláněti se v pokoře‘, 27.14) aj., viz 30.4. Ovšem všechny tyto postupy, slovotvorné v širokém smyslu, nejsou stejnoměrně využívány při pojmenovávání nové skutečnosti. Poněvadž v současné češtině více než dvě třetiny slovní zásoby tvoří slova slovotvorně motivovaná,[289]Srov. J. Zima, Expresivita slova, § 4 a § 8. lze říci, že hlavní podíl na pojmenovávání nových skutečností zde mají postupy odvozování slov (morfologické) a postupy skládání slov (kompozice).[290] Viz M. Dokulil, Tvoření slov, 105. Významný podíl zde má jazyk odborný a vědecký, srov. V. Šmilauer (ČMF 30, 1947, str. 253): „Sufigovaná substantiva charakterizují velmi výrazně jazyk vědecký“. Avšak některé z výše uvedených slovotvorných postupů,