pro[143]číslo strany rukopisustředí, srov. baklažán, jantar, jeseter, step…, azbuka, bohatýr, car, knuta, kozák, samovar aj. z ruštiny; kosodřevina, kluska…, čupřina, hulán, kořalka aj. z polštiny; chobotnice, čutora, četník, junák aj. ze srbocharvatštiny. V nové době je ovšem ruština hlavním zdrojem přejímání slov potřebných pro socialistickou společnost (srov. družba, chozrasčot, instruktáž, kombajn, náčelník, obezlička, prověrka, staršina aj.).[274]Srov. K. Titz, Nejstarší vrstva českých slov církevních a kulturních, Slavia 9 (1930–31) 19–35. Větší měrou se čeština pochopitelně obohacuje také slovy přejatými ze slovenštiny (jako železničář, výdobytek, nepřestajně, pásovaný ‚zdobený pásy‘, zástava, zaostávati aj.).[275] Viz M. Dokulil, Vliv ruštiny na ostatní spisovné jazyky slovanské v sovětské epoše, Sovětská jazykověda 5 (1955) 161n.
Vcelku lze říci, že cizí slova se přejímají bez podstatné změny především v mluveném jazyce, a to zvláště při dlouhodobém pobytu větší národnostní skupiny v cizím jazykovém prostředí. Přesvědčivé příklady toho nám poskytuje mluva Čechů usedlých v Americe, jazyk československých vojáků bojujících v Rusku a v zemích západních spojenců za prvé i druhé světové války, slovní zásoba Čechů vězněných v německých koncentračních táborech apod.[276] Viz B. Havránek a A. Jedlička, Čes. mluvnice, 408; J. Filipec, NŘ 37 (1954) 276–279.
(30.12) Zatímco v běžném dorozumívání se tedy k označení nových skutečností volí nejčastěji postup nejjednodušší, tj. přejímání cizích slov, jazyk spisovný – zejména ve své terminologické složce – má sklon k postupům intelektuálnějším: především je to překlad cizích slov s přejetím jejich slovotvorné motivace, tj. vytvoření nového slova domácího se slovotvorným významem (3.32) odpovídajícím slovotvornému významu slova cizího, čili je to překlad cizí slovotvorné struktury (např. listovati za něm. blättern); poněvadž slovotvorná struktura (slovotvorný základ + slovotvorný formant) je vlastně „průmětem poměru fundujícího slova k slovu fundovanému“,[277]Srov. M. Hroch, Mluva amerických Čechů v Chicagu, Český lid 24 (1924) 376–377; F. Trávníček, Příspěvek k mluvě naší sibiřské armády, NŘ 4 (1920) 203–209; M. Vey, Le vocabulaire tchèque en Grande-Bretagne pendant la guerre, RÉS 22 (1946) 117–127; J. Straka, L’argot tchèque du camp Buchenwald, ibid. 105–116, aj. jde tu vlastně o dotvoření kmenoslovné korelace (17.2) k základnímu slovu domácímu podle vzoru kmenoslovné korelace cizí (list → listovati podle něm. kmenoslovné korelace Blatt : blättern). Takové překlady (kmenoslovné kalky)[278]M. Dokulil, Tvoření slov, 119. nám dokládá již stará česká terminologie náboženská slovy jako vykupitel (k slovesu vykúpiti podle latinské kmenoslovné korelace redimere : redemptor), všemohúcí (k moci podle lat. posse : omnipotens), prvorodilý, prvorozenec (k roditi podle lat. gignere : primogenitus) aj.[279] Viz M. Helcl, Hybridně složená slova, 36: „Kalky jsou doslovné překlady složek slova s přesným napodobením cizího vzoru po stránce jeho stavby, ať jsou to slova odvozená, předponová nebo složená.“ Názorný příklad obohacování české slovní zásoby tímto intelektuálním postupem nám poskytuje období 16. a 17. století, kdy se za vlády Habsburků šíří v Čechách vliv němčiny: zatímco do jazyka běžně mluveného přímo pronikají německá slova (fedrovati, z gruntu, handlovati, knecht, gróf, rytmistr apod.), v tehdejším „jazyce spisovném se … častěji překládají německá slova a obraty, jako např. držeti koho zač (jemanden für etwas halten), nalézati se, nacházeti se (sich finden, vorkommen), přeháněti (übertreiben), sloužiti (to mu slouží k duhu, dienen), lehkomyslný,
