[142]číslo strany rukopisuvojenské (ze střhněm. dýka, helm, houf, jilec, kapitán, rek, tulich, turnaj aj., z něm. cimbuří, dráb, fafrnoch, fasovati, felčar, flinta, halapartna, hejtman, kaprál, kartáč, kasárna, kavalec, kolba, kyrys aj.), názvy textilií, oděvů a jejich součástí (ze střhněm. cícha, cvilink, čaloun, deka, fald, halže, haras, jupka, knoflík, krzno aj., z něm. cajk, cic, coknička, čapka, fěrtuch, flauš, galoše, hadr, hermelín, kanafas, kapuce, kartoun, kepr, kment, kopna, krejzlík aj.), výrazy z oblasti stravování (ze střhněm. bochník, brija, calta, cibule, cukr, datle, kalich, kaldoun, kapoun, koflík aj., z něm. cikorie, dort, fazole, rendlík, žemle aj.), výrazy řemeslné (ze střhněm. arch, barva, cihla, cín, dratev, fládr, flok, hák, huť, jircha, knejp, lano, roura aj., z něm. barvíř, cvikat, drát, dýza, fermež, fišpan, fošna, fréza, garnýrovat, halda, hasačert, havíř, hever, hoblík, kachel, keser, klempíř, klapka, krompáč, krumplovati aj.), pojmenování zábav, zvláště záporně hodnocených (ze střhněm. frej, frýnort aj., z něm. ciráty, cirkus, čundrati, junda, kejklíř, koukat, kumšt, žert aj.); pozoruhodné je, kolik záporně hodnocených jevů vůbec pojmenovává čeština právě slovy přejatými z němčiny (ze střhněm. faleš, hamižný, kumpán, láryně aj., z něm. cimprlína, cvikéř, čachr, flinkat se, fortel ‚úskok‘, fúrie, fušer, háklivý, hampejz, herka, hudlař, humpolák, huntovat, kacíř, keťas, klacek, klempírovat, kravál, kuplíř, kvinde, kýč aj.).[272] Následující příklady přejatých slov jsou uvedeny převážně z materiálu B. Havránka (Vývoj spis. jazyka čes., 15n.), V. Machka (Etymol. slovník) a V. Šmilauera (Vývoj a obohacování slov. zásoby, 63n.). Prostřednictvím němčiny byla ovšem přejímána i slova jiného původu, zvláště termíny náboženské (ze střhněm. biřmovati, fara, jeptiška, klášter, křtíti, žalm aj., srov. též starší přejetí biskup, mnich, papež). U většiny slov náboženského okruhu lze však počítat s přímým přejetím z latiny (např. advent, anjel, apoštol, cela, děkan, funus, kanovník, kaple, kolárek, koleda, komže, kostel, krypta, křižmo, šatan > satan aj.). Latina jako mezinárodní jazyk vzdělanců ovšem zprostředkovala češtině poznání a pojmenování nových skutečností i z jiných oblastí, zvláště z oblasti přírodovědní (adamant, achát, krystal, křišťál…, anýz, bazilišek, brouk, cedr, cypřiš z ř., fenykl, kapar, kaštan aj.), z oboru odívání (biret, brokát, kápě, karkulka, kapsa, košile aj.) a hlavně z oboru písařského (archív, cedule, citovati, forma, glosa, inkoust, kalamář, kancelář aj.[a]aj.] aj).[273] Z němčiny byla přejata ovšem i slova jiných významových okruhů, např. z oblasti feudálního zřízení (jako man, hrabě, říše, šlechta) a správy měst (jako rychtář, purkmistr, clo, rada), viz B. Havránek (Vývoj spis. jazyka čes., 17). Pokud jde o názvy vojenské a oděvní, Čechové je přejímali i od jiných sousedů a cizích armád, s nimiž se dostali do styku: srov. slova přejatá z maďarštiny baganče, čáka, hajduk, harc, palaš, palcát…, bačkora, bunda, čabrak; z turečtiny a osmanštiny čakan, šavle (?) …, dolman, háby, kabát, kaftan, klobouk; z italštiny bašta, darda, finta (v šermu), pavéza…, kalhoty, koltra; z francouzštiny bajonet, dragoun, kapalín, karabina, kordón, kuráž…, dracoun, gáza, kamizola, kravata, manžeta, šál (z perštiny). Kromě toho z francouzštiny byla přejata řada slov okruhu politického (atašé, parlament, president, republika aj.) a společenského (bohém, dáma, diškréce, kamarád, kurtizána, parfém, polonéza, tuzér aj.), z italštiny zase názvy různých zábav a termíny hudební (karban, karneval, karty…, bas, fagot, fraška, kalafuna, kornet, piano aj.); z angličtiny jsou to především výrazy sportovní (aut, box, fotbal, gól, golf, smeč, tenis, tramp aj.), ale také názvy textilní (jako flanel, glot, kaliko). Starší výpůjčky z jazyků slovanských se v podstatě týkají pojmů vázaných na příslušné přírodní a kulturní pro[143]číslo strany rukopisustředí,