prostředí, srov. baklažán, jantar, jeseter, step…, azbuka, bohatýr, car, knuta, kozák, samovar aj. z ruštiny; kosodřevina, kluska…, čupřina, hulán, kořalka aj. z polštiny; chobotnice, čutora, četník, junák aj. ze srbocharvatštiny. V nové době je ovšem ruština hlavním zdrojem přejímání slov potřebných pro socialistickou společnost (srov. družba, chozrasčot, instruktáž, kombajn, náčelník, obezlička, prověrka, staršina aj.). Větší měrou se čeština pochopitelně obohacuje také slovy přejatými ze slovenštiny (jako železničář, výdobytek, nepřestajně, pásovaný ‚zdobený pásy‘, zástava, zaostávati aj.).

Vcelku lze říci, že cizí slova se přejímají bez podstatné změny především v mluveném jazyce, a to zvláště při dlouhodobém pobytu větší národnostní skupiny v cizím jazykovém prostředí. Přesvědčivé příklady toho nám poskytuje mluva Čechů usedlých v Americe, jazyk československých vojáků bojujících v Rusku a v zemích západních spojenců za prvé i druhé světové války, slovní zásoba Čechů vězněných v německých koncentračních táborech apod.

(30.12) Zatímco v běžném dorozumívání se tedy k označení nových skutečností volí nejčastěji postup nejjednodušší, tj. přejímání cizích slov, jazyk spisovný – zejména ve své terminologické složce – má sklon k postupům intelektuálnějším: především je to překlad cizích slov s přejetím jejich slovotvorné motivace, tj. vytvoření nového slova domácího se slovotvorným významem (3.32) odpovídajícím slovotvornému významu slova cizího, čili je to překlad cizí slovotvorné struktury (např. listovati za něm. blättern); poněvadž slovotvorná struktura (slovotvorný základ + slovotvorný formant) je vlastně „průmětem poměru fundujícího slova k slovu fundovanému“, jde tu vlastně o dotvoření kmenoslovné korelace (17.2) k základnímu slovu domácímu podle vzoru kmenoslovné korelace cizí (list → listovati podle něm. kmenoslovné korelace Blatt : blättern). Takové překlady (kmenoslovné kalky) nám dokládá již stará česká terminologie náboženská slovy jako vykupitel (k slovesu vykúpiti podle latinské kmenoslovné korelace redimere : redemptor), všemohúcí (k moci podle lat. posse : omnipotens), prvorodilý, prvorozenec (k roditi podle lat. gignere : primogenitus) aj. Názorný příklad obohacování české slovní zásoby tímto intelektuálním postupem nám poskytuje období 16. a 17. století, kdy se za vlády Habsburků šíří v Čechách vliv němčiny: zatímco do jazyka běžně mluveného přímo pronikají německá slova (fedrovati, z gruntu, handlovati, knecht, gróf, rytmistr apod.), v tehdejším „jazyce spisovném se … častěji překládají německá slova a obraty, jako např. držeti koho zač (jemanden für etwas halten), nalézati se, nacházeti se (sich finden, vorkommen), přeháněti (übertreiben), sloužiti (to mu slouží k duhu, dienen), lehkomyslný,