III VÝVOJOVÉ POSTUPY PŮSOBENÉ FAKTORY MIMOJAZYKOVÝMI (KULTURNĚ HISTORICKÝMI)
(29) Po lexikálních vývojových postupech, jejichž činitelé mají těžiště v jazykovém (I) a mentálním (II) zpracování odrazů vnější reality, věnujeme pozornost těm postupům, které souvisí především se změnami oné mimojazykové skutečnosti samé. Vyjít musíme ovšem z odpovědi na otázku, v čem záleží změny mimojazykové skutečnosti, na něž společnost reaguje tvořením nových pojmů nebo opouštěním pojmů starých a příslušnými změnami v slovní zásobě; jinými slovy, které jsou to mimojazykové faktory lexikálního vývoje. Především se zde poukazuje na vznik nových věcí: „Slovník je obor jazyka, kde se dá nejjasněji konstatovat zásah z vnějšku. Nesporně nová skutečnost dává vznik novým slovům. Existence nového předmětu (např. kosmické rakety) způsobí, že je nazván nejen předmět sám, ale i jeho součástky, jeho působení, jeho vlastnosti.“[267]O. Ducháček, O vzájem. vlivu tvaru a významu slova, 82n. Ovšem činitelem lexikálních změn nejsou jen změny skutečnosti, ale i změny v jejím chápání, změny v znalostech skutečnosti: „Nejrychleji se vyvíjí právě slovní zásoba jazyka, protože je nejtěsněji spjata s vývojem společnosti a nejcitelněji reaguje na změny v chápání skutečnosti a změny v skutečnosti samé.“[268]V. Skalička, Vývoj jazyka, 30. Změny v chápání skutečnosti však již souvisí s psychickým činitelem lexikálního vývoje, totiž s vývojem myšlení (27); podobně pak s jiným psychickým faktorem, s působením asociativních spojů expresívních (26), souvisí ještě další mimojazykový činitel – změny v hodnocení vnější reality. Vcelku tedy nejúplnější pojetí mimojazykových činitelů lexikálního vývoje shledáváme tam, kde se přihlíží k trojí mimojazykové změně: k tomu, že se mění „věc sama, naše znalosti a hodnocení věcí“.[269]K. Horálek, Úvod, 281. Ovšem „změnu věcí“ chápeme široce jako vznik a zánik různých kulturně historických skutečností (reálií), tj. předmětů, institucí, kulturních jevů, společenských vztahů apod. V tom smyslu chceme pojednat o českých lexikálních postupech působených faktory mimojazykovými: rozdělíme je podle toho, zda je takovým činitelem vznik nové skutečnosti (30), zánik skutečnosti staré (31), změna znalostí skutečnosti (32) nebo změna v hodnocení skutečnosti (33).
(30) Vznik nových skutečností, které se stávají předmětem dorozumívání, a musí být proto pojmenovány, projevuje se obohacováním slovní zásoby v různých směrech. Bylo správně řečeno, že tu „nejde jen o název, ale i o to, jak je třeba tento název vytvořit, jak bohatou terminologii je třeba složit atd. Zasahují tedy i zde vlivy další.“[270]V. Šmilauer, Zásoba slovní, 41. Kolektivní hodnocení skutečnosti považuje L. Hjelmslev za základní „úroveň významu“, z níž má vycházet sémantická analýza (NvL 2,133). Na rozdíl od obecných
