7.14) naznačují stč. slova jako svědomie (o něčem) ‚vědomí‘ (např. vy o nás zlé svědomie majíce i zle ste myslili o nás AlexPovB 250a, doma při svědomí súce dočekali jsú Pána ChelčPost 119a), svědomie ‚svědectví‘ (např. o zlato … svědomie vésti jakžto o dědinu s očistú DubČáda 131), svědomý ‚jsoucí ve vědomí, známý‘ (např. zdali to nenie všěm svědomo? PasMuzA 397), svědomě ‚s plným vědomím‘ (např. já jsem je [dluhy] také svědomě dlužen ArchČ 1,140 r. 1397). Četné doklady sémantických kalků vzniklých v rozvoji terminologické složky české slovní zásoby shromáždil B. Havránek ve své práci o vývoji spisovné češtiny, srov. např.: „… slovo domácí nabývá vlivem názvu cizího také v češtině specifikovaného odborného významu, např. obrat (v řeči) podle Wendung, posuzovati podle beurteilen, vodnatost (slohu) podle Wässerigkeit, výstup (v dramatě) podle Auftritt, jednání, pak pojednání (odborná stať) podle Abhandlung apod.“ Sémantické kalky vznikají ovšem i v soudobé češtině, a to zvláště na základě ruských slov. Tak např. „slovo úderník, které ještě před druhou světovou válkou znamenalo v češtině nejčastěji člena zvláštního útočného oddílu, dostalo podle ruského udarnik též dnešní převažující význam dělníka s vynikajícím pracovním výkonem a tvoří se od něho odvozeniny, jako údernický, údernictví, úderka aj. Rovněž slovo suchar, označující donedávna jen jistý druh sušeného pečiva, dostalo vlivem ruštiny i přenesený posměšný význam člověka nemajícího smysl pro zábavu a nepřejícího pobavení ani jiným.“ Jak patrno z posledního příkladu, sémantické kalky se zde již neomezují jen na oblast výrazů intelektuálních.

I výrazy expresívní bývají svým původem sémantické kalky, zvláště pokud jsou to výrazy s přejatou motivací zvláštní, překvapivou (takže jde vlastně o dotvoření lexikálně sémantické korelace expresívní, srov. 26.1): viz např. bručet ‚býti ve vězení‘ (z něm. brummen) nebo bota ‚velká chyba, nesmysl‘ z něm. Stiefel, srov. „er redete einen grossen Stiefel; v něm. je vyprávění o faráři Stiefelovi (vzpomínkou na to je u Šaldy hloupý jako farářovy boty)“ – podle V. Šmilauera V. Machek, Etymologický slovník, 39.

(30.14) Kompromisním postupem mezi přejímáním a překladem cizích slov je pak přejímání cizích slov s překladem jejich dílčího komponentu, tj. pojmenování nové skutečnosti lexémem hybridním: hybridní jsou slova „zpola přejatá, zpola přeložená“, jako bavlna (za něm. Baumwolle), vánoce (Weihnachten), litkup (Leitkauf), vrhcáby (Wurfzabel ‚deska, tabule, na kterou se kostky vrhaly‘), drnomistr (Rasenmeister) aj. Tento postup ve vývoji české slovní zásoby již nepatří k postupům intelektuálním a je velmi vzácný. Soudobá čeština ovšem dobře zná hybridní tvoření nových pojmenování, kde nejde o přejetí cizího slova s překladem jeho dílčí složky, nýbrž o tvoření nového domácího slova pomocí složky abstrahované z cizích slov; touto složkou může být nesamostatný komponent (turbogenerátor, turbodynamo → turbodmychadlo) nebo – častěji – komponent osamostatněný v slovo (automobil → auto → autodílna): „složená slova, jejichž prvním členem je mezinárodní základ ve významu, který vznikl zkrácením mezinárodních složených odborných (technických) pojmenování, jako auto místo automobil, rádio místo radiofonie, a jejichž