obsahů mysli (odrazů skutečnosti) se projevuje jednak sbližováním příslušných výrazů po stránce formální (např. místo stč. bohatěti nastupuje bohatnouti podle chudnouti, místo stč. líce nastupuje líc podle rub, 25.1) a po stránce významové (např. adj. levý ‚jsoucí na té straně těla, kde je srdce‘ nabývá významu ‚nenáležitý‘ podle pravý ‚náležitý‘, stč. hořký ‚horký‘ i ‚hořký‘ se omezuje na význam druhý vlivem sladký, 25.2), jednak vytvářením nového slova ze základu slova asociovaného obsahu (např. nadříditi z podříditi, kalý z nekalý, 25.3). Je tedy zřejmé, že působení psychických faktorů ve vývoji slovní zásoby se neomezuje jen na významové posuny, i když má své těžiště právě zde, tj. v dotváření lexikálně sémantických korelací založených na asociativních spojích. Na lexikálních vývojových postupech mají ovšem podíl asociativní spoje různého druhu: jednak obvyklé asociace mezi intelektuálními obsahy vědomí, jednak asociace zvláštní, jež se vybavují při citovém nebo volním zaujetí, tj. asociativní spoje expresívní (např. mezi představou vychytralého člověka a představou lstivé šelmy: liška ‚šelma našich lesů‘ → expr. liška ‚vychytralý, lstivý člověk‘). Lexikálními vývojovými postupy ve směru působení asociativních spojů expresívních (26) rozumíme jednak pojmenování expresívních obsahů takovými slovy, která se vzhledem k nově označovanému obsahu vyznačují nápadným významovým znakem nadměrnosti, intenzifikace (robota ‚nucená bezplatná práce poddaných‘ → expr. robota ‚práce vůbec‘) nebo nápadnou konkrétností (kostlivec ‚kostra‘ → expr. kostlivec ‚hubený člověk‘, 26.1), jednak tvoření nových slov expresívních s nápadným formálním znakem v kořeni (26.21) nebo v morfému nekořenném (26.22), zvláště s nápadnou příponou (hubený → expr. hubeňour). Proti tomu lexikálními vývojovými postupy intelektualizačními, souvisícími s vývojem myšlení (27), se jinak jazykově ztvárňují asociované obsahy ryze intelektuální, tj. především nové pojmy abstraktnější a speciálnější: běžnými významovými posuny, neozvláštněnými formanty nebo elipsou konkretizující vazby se vytvářejí jednak abstraktní významy shrnující (stč. kořenie ‚aromatické kořínky rostlin‘ → nč. koření ‚rozmanité části rostlin jako aromatická přísada do pokrmů‘ 27.11 A, jednotlivý → jednotlivina 27.12, stč. krásné počasie ‚krásná pohoda‘ → nč. počasí ‚povětrnostní podmínky‘ 27.13), jednak výrazy pro pojmy abstrahované ze smyslových obrazů (stč. úskok ‚odskočení‘ → nč. úskok ‚lest‘ 27.11 B, následovati → následek → důsledek 27.12, stč. scházěti s světa → nč. scházeti ‚hynouti‘ 27.13); tvoření výrazů pro pojmy speciálnější je nejčastěji spojeno s formální diferenciací, a to buď po stránce kmenoslovné (adj. lýčený si ponechává jen užší význam ‚vyrobený z lýka‘, a jeho širší význam přejímá adj. lýkový, 27.2), nebo po stránce hláskoslovné či tvaroslovné (stč. slovo mnohoznačné se rozpadá na dvě slova formálně a významově rozrůzněná, např. hořký a horký, plouti o lodi a plovati o člověku, 27.3).