[77]číslo strany tisku-opříti, vříti stč. vřieti claudere (praes. vru part. vřel stč. vřěl) – zavříti otevříti, tříti (part. třel) – utříti, číti stč. čieti (praes. čnu part. čal)-, počíti, žíti stč. žieti (žnu part. žal) – požíti, příti stč. přieti (praes. přím, part. přel stč. přěl) – zapříti, vříti stč. vřieti fervere (part. vřel stč. vřěl) -zanevříti, díti stč. dieti – nadíti se stč. nadieti sě atd. Us.; umřít, opřít, zavřít, otevřít, setřít, počít, požít, zapřít, zanevřít, nadít se atd. Us. ob.; umríť, zavríť BartD. 1, 36 (blatn.), začíť, utíť, zapíť (pnu) t. 2, 10 (záhor.), začít, hutít, zapít t. 240 (han., tišň.), začáť, zajáť, zaṕáť (= stč. -ieti) t. 85 (stjick.); przygijety Štít. ř. 39ᵇ, přigéti Ol. Lev. 26, 23, popijeti Alxp. 44; umříti, utříti, utřít Tomsa 252, umříti, utříti, zavříti, podepříti, zapříti, začíti, vyžíti, nadíti se atd. Jg. Doklady jako: kázal jim odgiti životy Háj. 161ᵃ, toho přigyti nechceš t. 161ᵇ, umřyti t., nevmřiti Nitsch 75 atp. nemají váhy, tu prostě kvantita správně neoznačena. Kolísání ovšem jest, kde i infinitiv dvouslabičný mívá -ěti vedle -íti; na př. zazníti i zazněti, zachvíti se Jg. a zachvěti se, zahřmíti a zahřměti, zardíti se Jg. a zarděti se ib., omdlíti (part. omdlel) a omdleti, pomníti a pomněti, zachtíti se a zachtěti se, nechtíti a nechtěti, pobdíti Jg. o pobděti, zastkvíti se Vel. Jg. a zastkvěti se Jg., nesmíti VelJg. a nesměti Jg., pomíti Jg. a pojměti Jg., semlíti Jg. a semleti ib., vypléti Jg. vyplíti ib. a vypleti, vypleti kacířství Pal. 4, 2, 318, zaznít i zaznět, zahřmít i zahřmět, nechtít i nechtět, semlít i semlet Us. ob. Ke krátkému jeti stč. jěti, pěti, spěti jest ovšem též krátké vyjeti, přijeti.., zapěti, přispěti atp.; ale dial.: jéť, vjéť a vyjéť BartD. 1, 80 (rožn.). Nesprávné jest: Ludvík spěchal zavřit mír TomP. 4, 402 (stč. inf. zavřieti, sup. zavřiet), umřiti t. 1, 505, MalýAmer. 4, 79 a j., (Karel) mohl se podpory naditi TomP. 1, 537 (se nadíti t. 3, 407), zakliti BílýRoth Ukazatel (abecední).
Když infinitiv dvouslabičný se končí -ýti, měl infinitiv víceslabičný v době starší –yti: ukryti Br. Jer. 49, 10 atd. Svědectví tomu bezpečné je také v ŽerKat., kde za dvojslabičné býti je vždycky bejti, ale nikdy víceslabičné dobejti, odbejti atp. Svědectví bezpečné není v přybyti Háj. 159ᵇ atp., poněvadž tu také jinde je většinou a skoro zpravidla y místo ý, na př. na listě 44ᵃ: byti (m. býti, 2krát), mlyny, hlubokých, ſylnych, Wyſſehradſky, opatrný atd.; a totéž platí o mnohých textech jiných, na př. v KolČČ. psáno odbyti 99ᵇ (1548), dobyti 425ᵃ (1577), wybyti 243ᵃ (1556), wymyti t. 116ᵃ (1549) atd., ale také byti (m. býti) 126ᵃ (1550), 81ᵃ (1547) a j. (velmi často, a nikdy býti); taktéž v KolEE.: odbyti 414ᵇ (1653), wybyti 438ᵃ (1718) a bude moci byti t. 19ᵃ (1670) atd. – Za starší -yti vyvíjí a ujímá se časem -ýti. dobýti, přikrýti, umýti, vyrýti, unýti, roztýti, zavýti, ob. dobejt, přikrejt, umejt, vyrejt atp. Nejstarší toho příklady mi známé jsou v Solf. (r. 1600, předmluvy stránka poslední): mohau prokuratorové nemalých užitků nabýti, a v Leg. bl. An. 23: zakrýti. Jg. cituje ukrýti z Mudr. a porýti z Rosy. Staré -yti je hájeno knižnou tradicí, nové pak -ýti je-
![[77]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00079.jpg){kind=link}