[52]číslo strany tiskustsl. a stč. peče a skr. a-pača-t, ř. ἒ-πεσσε z býv. [e]-peq u e-t atp., a jest tedy po stránce tvarové původu prastarého; ale funkcí, totiž významem aoristovým je to zláštnost slovanská.
Aorist slabý (sigmatický) je co do tvaru stejný v skr., řečt. a slovanštině a je tedy prastarý, srov. Brugm. v Curtiových Studien IX, 313. Je rovněž ze základního kmene dílem samohláskového, na př. skr. a-nāi-š-am, ř. ἒ-πλευ-σ-α, ἒ-λῡ-σ-α, dílem souhláskového, na př. skr. a-tāut-s-am, ř. ἒ-δειϰ-σ-α.
Při kmenech samohláskových dochován tento aorist z doby prajazykové také do slovanštiny a je zde pravidlem, pokud se aorist vůbec drží. Na př. aor. stsl. pi-ch-ъ (-ъ z *-o-m) stč. pich je tvar podobný a většinou shodný se skr. a-nāi-šam a ř. ἒ-λῡ-σ-α, a stsl. plu-ch-ъ stč. pluch shoduje se s ř. ἒ-πλευ-σ-α také etymologicky a (mimo augment) hláska za hláskou.
Při kmenech souhláskových dochovány z doby prastaré do slovanštiny tvary jako jsou v tř. I. vz. 1. stsl. vês- ze základního kmene ved- ducere, 2. stsl. nês- z nes- ferre, 3. stsl. grês- z greb- sepelire, 4. stsl. rêch-, rês- stč. řěch-, řěs-, 5. stsl. pęs-, pęch-, stč. pěch-, pěs- z pen- tendere, 6. stsl. m(ъ)rêch-, m(ь)rês-, stč. mřěch-, mřěs- z mer- atp. Tvary tyto dílem jsou, již v nejstarší slovanštině archaismy a zanikají brzo úplně, zejména vês- z ved-, nês- z nes-, grês- z greb- atp.; dílem jsou pravidlem obecným a drží se celkem, pokud kde aorist trvá.
Naproti tomu vzniká v slovanštině novotvar aoristu slabého, stsl. vedochъ stč. vedech atd. Novotvary jsou tu jen v sg. 1. a dále v du. a plur.; tvary 2. a 3. os. sg. vede atd. jsou z t. zv. aoristu silného.
Přípony osobní v aoristu slabém přistupovaly původně přímo ke kmeni, na př. ř. ἒδειξα z e-deik-s-m̥ atd.; ale časem vyvinuly se tvary, kde přípony osobní jsou připojeny ke kmeni rozšířenému samohláskou -o, na př. skr. aor. a-dik-š-a-m atd. V slovanštině tyto tvary dílem jsou bez této samohlásky, na př. rês-te, rês-ta, rêš-ę, dílem ji mají. na př. rêchъ, rêch-o-mъ, rêch-o-vê, rêchą (západoslov., stč. řěchu).
2. V stsl. je také novotvar aor. sg. 1. mrъchъ 2. 3. mrъ atd., t. j. mr̥chъ atd., na př. požrъchъ Supr., požrь tamt.; patrně podle aoristu kmene samohláskového sg. 1. pichъ 2. 3. pi atd., srov. Wiedem. 92 sl. a 103; a jsou dále novotvary sg. 3. -tьre a pl. 3. -pьrošę, o kterých je zmínka nahoře. V češtině toho není. O novotvarech českých v tř. II. tisknuch, I. vz. 5. ṕach a III. slyšach atp. za starší tiščech, pěch, slyšěch atd. viz na svých místech doleji; vyskýtají se v době, kdy aorist zaniká. V téže době vzniká neumělostí také novotvar chybný pověch m. pověděch, podle praes. poviem, o tom viz při slovese věděti § 132.
3. Některé aoristy jsou defektivní a doplňují se podle potřeby tvary aoristu jiného. Na př. k aor. stsl. rêchъ stč. řěch není tvaru stejného pro sg. 2. a 3., proto béře se za něj tvar aor. silného stsl. reče stč. řeče.
![[52]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00054.jpg){kind=link}