[45]číslo strany tiskua ř. (dor.) ἒ-πετ-ου atd.; nesprávně klade padъ také za tvar 2. a 3. sg., sveden chybným dokladem, a pade za tvar 2. a 3. du. Čelakovský ve Čteních o srov. mluv. 1853 str. 333 sl. souhlasí opět s Dobrovským, tvary aor. silného jsou prý zkrácené a přistřižené. Miklosich ve Vergl. Gramm. III. 1856 str. 90, určitěji v 2. vyd. 1876 str. 76, přijímá výklad Šafaříkův a opravuje jej, kde bylo třeba. Ale ještě potom vyskytuje se zastaralý výklad stahováním a zkracováním přece, zejména u Vostokova v Gramm. 1863 str. 70 sl. a u Sreznevského, Drevnie glag. pamjatniki 1866 a Drevnie pamjatniki jusovago pisma 1868, srov. Mikl. III² 77.
22. V češtině vyskytuje se aorist silný v textech starých v dokladech hojných, ale přece měrou jen obmezenou, je tedy již v stčeštině archaismem.
Pro 1. os. sg. je dokladů jen několik ; zejména jid, jíd: priedgid praeveni ŽGloss. 118, 147, prziedgid ŽWittb. a ŽBrn. tamt., vrácu sě v dóm mój otk(a)dž winid unde exivi EvA. Mat. 12, 44, przijidь k tielu a êkž vzviediechь že atd. veni ad corpus et ut scivi quoniam etc. Hlah. Sap. 8, 20; – pad: i řekl sem: nynie popad nunc coepi ŽKlem. 76, 11 (překladatel omylem místo coepi rozuměl cepi, ale pro tvar aor. silného pad je to doklad jistý i přes ten omyl); – lez, léz: nenalez non inveni ŽWittb. 68, 21, nalez Davida sluhu mého inveni ŽPod. 88, 21, nalez kroniku u Boleslavi DalC. úv. 3 (v jiných rkpech na témže místě: nalezech n. nalezl sem); – moh: nemoh j’mu jmene zvěděti (non potui) AlxV. 897; – táh: przytah duch attraxi ŽWittb. 118, 131; – tesk: pročež sobě tak velmi ſteſk, až zapomanuch sám sebe AlxV. 884; – zdvih, zdvíh: a pozdvihь vino i podachь kralovi levavi vinum Hlah. Nehem. 2, 1.
Pro 2. os. sg. je dokladů málo; mám jen tyto dva: ty pak dogide žalostných věcí ŠtítBud. 16; ty do cizie země przygyde Kruml. 104ᵃ. Byl tu zajisté vůbec tvar -e, t. j. tvar stejný jako pro 3. sg., vede n. véde duxisti jako vede n. véde duxit atp., neboť tvary pro 2. a 3. os. sg. aor. jsou v slovanštině všeobecně znění stejného.
Pro 3. os. sg. je dokladů bez počtu; neboť příležitost pro ni vyskytuje se velice hojně, a tvaru jiného pro ni není. Tedy vede, véde duxit atd.. na př. (Ježíš) wéde je BiblB. Mark. 9, 2, (had) inhed vzpišťe a jí z úst wylyze t. j. vylíže OtcA. 380ᵇ, wyleze OtcB. 138ᵇ (stejné místo) atd.
Pro 1. os. du. byl beze vší pochyby tvar -ově, -ova, tedy vedově, vedova atd., ale dokladu pro něj nemám.
Pro 2. os. du. byl zase tvar -eta, vedeta atd., stejný se 3. du., ale dokladu opět nemáme.
Pro 3. os. du. jsou doklady jideta, jídeta: když (Josef a Maria do Jeruzalema) przigideta, hned u boží chrám wnydeta, tu j’ho (Ježíše) střěd mistróv uzřěsta Hrad. 71ᵇ, když (Telefus a Achilles) przigideta Troj. 98ᵃ;
![[45]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00047.jpg){kind=link}