[390]číslo strany tiskussáti praes. ssu, sseš atd. je při vz. V. 3, v § 185. Ale náležité jeho tvary vyšly skoro vesměs z obyčeje a jsou za ně novotvary podle V. 4: praes. ssaju, ssaješ atd. Us., pl. 3. ssají: prasátka ssají Kom. Jg., ob. ssajou; odchyl.: (kořen) ssámízu ČechNezn. 50; impt. ssąj Us.; inf. slož. vyssáti (za starší vyssati, podle vybrati V. 3) Us. Jg.; part. ssaje Us., ssajících žilek Krok. Jg.; ssál Us.; ssán, subst. verb. ssání Us., novotv. vyssát.
197. Slovesa s kořenným -ê, na př. vê-, v inf. vieti nč. váti, z býv. vê-ja-ti. Kmen infinitivní je vê-ja-, praesentní vê-je- (-jo-). V tvarech infinitivních staženo -ê-ja- v češtině v -ⁱá-, -á-, na př. v part. vál z psl. vê-ja-lъ, to změněno dále v náležitých případech pravidelnou přehláskou v -ie-, na př. v témže part. plur. masc. vieli a du. fem. neutr. viele, proti sg. masc. vál fem. vála neutr. válo, du. masc. vála a pl. fem. vály neutr. vála, srov. I. str. 100 sl.; a z -ie- bývá zúžením -í-, pl. masc. víli; přehláska pravidelná časem klesá, nastává kolísání a na konec ustálení tvarův uniformovaných, tu veskrze nepřehlasovaných: sing. vál a podle toho také plur. váli atd., tu veskrze přehlasovaných nebo i zúžených: plur. vieli zúž. víli a podle toho také sing. viel zúž. víl atd.
Kmeny a tvary praesentní z kořenů těchto tvořené jsou stejné jako u kořenů -ê v I. 7, na př. praes. plur. 2. vě-je-te jako spě-je-te atd.; rozdíl tu býval nějaký bezpochyby u přízvuku, ale ten je v č. setřen. Srovnej § 106.
Praesens věju, věješ atd., psl. vêją, vêješь atd.; na př. rozuiegi ostatky tvé ventilabo Ol. Ezech. 5, 10, zwiegieſs ventilabis Comest. 162ᵇ, vietr wiege ŠtítOpat. 48; věji, -u, věješ atd. Us., pl. 3. vějí, ob. vějou Us.; obecné v pl. 3. -ou je v češtině známkou, kterou vzor tento se liší od III. 1 a V. lᵇ: spis. vějí a umějí, sázejí, a ob. vějou a uměj’, sázej’. – Dial. zdlouž. vjéju, vokřéju BartD. 2, 240 (kunšt.); věju, vějéme, vějéte t. 1, 77 (rožn.). – Novotv. vi-, podle tvarů, které mají právem -í-, -i- a podle píti-piju atd., na př. vijo (věju) BartD. 2, 180 (tišň.), vije (věje) t. 2, 160 (brn.).
Imperativ věj atd., psl. věji atd.: věj, vějme, vějte Us., BartD. 1, 77 (rožn.) a j.; vjě t. 2, 28 (hol.).
Imperfektum vějiech atd., stsl. vêjaachъ atd.; na př. když wiegieſe vietr Koř. Skutk. 28, 13, Gedeon wiegieſſe obilé Lit. Súdc. 6, 11.
Aorist viech atd.; z vêjachъ; na př. vyšed Mojžieš poprosi boha i powie vietr Comest. 58ᵇ.
Infinitiv vieti, z vêjati; na př. k tobě nepřátely wieti budem ŽKlem. 43, 6, budú wyety ventilabunt Pror. Jer. 51, 2, káza větru wieti Ol. Ex. 10, 19, veliký vietr poče wijeti Alxp. 98; dial. vjéť může se vykládati jako starožitné i jako novotvaré; zúž. víti: vítr počal víti Br. Jg., víť BartD. 2, 28 (holeš.); zkrác. vět (podle praes.), vit: vět BartD. 1, 25
![[390]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00392.jpg){kind=link}
