Vyhledávání (skrýt)

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, II. Časování. Praha, 1958.
<<<10<IIII–12345678>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[4]číslo strany tiskuz bheroi̯-s – [1] Srov. Brugmann, Grundriss II, 1330 sl.; téhož Kurze vergleichende Grammatik 1904, 588 sl.; Henry, Précis de grammaire comparée du grec et du latin 1889, 5. vyd. 1894; A. Meillet, Introduction 1903, 196 sl. Jiné ještě prameny jsou připomínány doleji na svých místech.bhero-i-s atd. Praesentní jsou zpravidla tvary praes., impt. a part. -nt a –mъ; infinitivní pak inf., sup., aor. a part. -lъ, -ъs, -nъ, -tъ; impf. je dílem podle praes., dílem podle inf.; někdy jsou tu odchylky nebo vzláštnosti ještě jiné.

3. Slovesa prvotná mívají v kořenných slabikách svých tvarů rozličné stupně. Na př. v inf. stsl. mrêti č. mříti z *merti je stupeň střední mer-, a naproti tomu v praes. stsl. mьrą č. mru, impt. mъri č. mři, part. mьrlъ č. u-mrlý je stupeň nižší, oslabené mъr-; podobně jest inf. stsl. žešti č. žéci ze *žeg-ti, a praes. žьgą č. žhu, impt. žьzi č. žzi atd.; jest praes. č. řku, řčeš, part. řka, impt. rci stsl. rьci a inf. stsl. rešti č. řéci z *rek-ti, part. reklъ č. řekl atd.; jest impt. stsl. pьci, tьci a inf. pešti, tešti č. péci, téci z *pek-ti, *tek-ti atd.; jest inf. stsl. suti č. súti m. *sup-ti a praes. sъpą, č. spu, impt. sъpi č. spi atd.; jest inf. stsl. čisti, cvisti č. čísti, kvísti a praes. stsl. čъtą, cvьtą, č. čtu, ktvu m. kvtu atd.; jest inf. stsl. iti č. j-íti a praes. stsl. idą č. jdu z j-ъdą; a jest naopak praes. stsl. bredą č. bředu stupně středního bred-, a naproti tomu inf. stč. břísti, zdloužením z oslabeného brьd-; je praes. stsl. berą, zovą č. beru, zovu atd., a inf. stsl. bьrati, zъvati č. bráti, zváti atd.

4. Každý slovesný tvar skládá se z kmene a přípony ohýbací.

Přípony ohýbací tvarů slovesných.

5. Jsou dílem přípony osobní– při tvarech finitních, zejména indikativu a imperativu;

dílem přípony pádové – při tvarech infinitních.

Přípony pádové, které se tu vyskytují, jsou vysvětleny v III. 1 str. 7 sl.; třeba tedy jen výkladu přípon osobních.

Přípony osobní a koncovky tvaru finitních*).

6. Přípony osobní byly v indoevropštině rozdílné pro aktivum a medium (passivum), na př. v 3. os. sing. praes. akt. -ti a med. – tai̯, skr. bhara-ti a bhara-tē (z -tai̯), ř. δίδω-σι dor. δίδο-ιαι a δίδο-ται atd. Do slovanštiny se medium nedochovalo, jsou tu tedy přípony osobní jen aktivní; po mediálních zbyla snad jenom některá stopa.

X
1 Srov. Brugmann, Grundriss II, 1330 sl.; téhož Kurze vergleichende Grammatik 1904, 588 sl.; Henry, Précis de grammaire comparée du grec et du latin 1889, 5. vyd. 1894; A. Meillet, Introduction 1903, 196 sl. Jiné ještě prameny jsou připomínány doleji na svých místech.
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).