[23]číslo strany tiskuKmen -o s příponou -ntь dává tvar psl. -ontъ a z toho je dále -ątь, na př. berątь.
Při kmenu pak souhláskovém přípona pův. -nti se mění v -n̥ti, a z toho je psl. -ętь Brugm. II, 1361, slov. dadętь vedle skr. dadati z pův. ded-n̥ti; jindy tu byla přípona pův. -enti a ta dává do slovanštiny taktéž -ętь, slov. jadętь vedle skr. ad-anti z pův. ēd-enti Brugm. II. 1360.
Ale jsou ještě kmeny -i: tьrpi- (inf. tьrpê-ti), prosi- (inf. prosi-ti) atp., 3. pl. tьrpętь, prosętь atd. Těm je výkladů několik. Kmenové -i s příponou pův. -nti dává koncovku -inti, která se do slovanštiny mění v *-itь (srov. pl. akk. gosti z -i-ns I. 18 a III. 1, 16); ale vlivem parallelních tvarů -ontь vniká prý n do *itь nově a jest -intь, a z toho při přízvuku táhlém vzniká koncovka psl. –ętь; v. Brugm II. 1006 a Lorentz v Jag. Arch. 18, 86 sl. Podle jiného výkladu jest tьrpętь atp. tvar stejný jako dadętь, utvořený z kmene souhláskového tьrp- příponou osobní -ęti = -n̥ti, v. J. Horák, Z konjugace souhláskové 1896 str. 48 sl.; a prosętь atp. mohlo vzniknouti analogií podle tьrpętь, dadętь atd. Nověji pak vykládá Brugmann v Grundr. I² 390 part. praes. chvalę a tedy i souvisící s ním 3. os. množ. z chvalīnt-, z čehož při táhlém přízvuku slabiky -īnt- vzniklo -int- a dále -ęt. A dále jest výklad Vondrákův v Bezzenbergrových Beiträge 29 (1905), 203 sl.: z -īntь ve chvalīntь, vidīntь vlivem krátké koncovky střídné ve vedontь atd. nastalo zkrácení a bylo chvalintь, vidintь, a z toho dále -ьntь a -ętь.
Koncovka 3. pl. pův. -nti jeví patrnou příbuznost s příponou part. praes. act. -nt, na př. pův. 3. pl. bhero-nti a kmen part. bhero-nt-. Na tom zakládá se domněnka, že tvar 3. pl. je kmen part. –nt, jenž analogií koncovky 3. sg. -ti přijal ještě také koncovku -i. Srov. Brugm. II, 371. –
V psl. byly tu tedy koncovky -ątь a -ętь.
Mají stejné zakončení -tь, a o něm je zde opakovati totéž, co bylo pověděno a vyloženo o příponě -tь v 3. os. jedn.: v stsl. a rušt. je změněno v -tъ; v češtině mělo by z něho býti -t, ale je všude odsuto; v dokladech yſut a ſut, hojných v ŽWittb., jest enklitické -ť, nikoli žádaná koncovka -t. Srov. § 9.
Za nosovky pak -ą- a -ę- ve vytčených koncovkách psl. obsažené jsou v češtině příslušné střídnice, a ty objevují se v koncovkách tvarů českých.
a) Za psl. -ątь je-v češtině -ú: nesú, tešú, kupujú atd. z psl. nesątь, tešątь atd. Je dlouhé, proti krátkému -u v 1. os. jedn. nesu, tešu, kupuju. Rozdíl ten je prastarý, jak svědčí souhlasné koncovky v pol. 1. sg. niosę a 3. pl. niosą, srbch. 1. sg. hoću a 3. pl. nesû, srov. I. str. 587; je pro stčeštinu dosvědčen hojnými doklady staropísmými, jako jsou na př. 3. pl. buduu Pass. 408, przygduv Pror. 6ᵃ, neſvv Štít. ř. 71ᵃ atp.; a žije v jazyku dosud.
![[23]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00025.jpg){kind=link}