[114]číslo strany tiskuv češtině je tu ještě rozdíl mezi slovesy s kmenem infinitivním 1ᵃ tvrdým dêła- a lᵇ měkkým sadja-, poněvadž se při kmenu měkkém vyvíjejí hláskové změny jiné než při tvrdém, na př. v praes. 2. os. sg. jest v 1ᵃ z býv. dêlaješъ stč. i nč. děláš, kdežto v lᵇ z býv. sadjaješъ je sázáš a dále sázieš a sázíš; proto rozeznáváme vzory:
1ᵃ stsl. inf. dêlati praes. dêlają, -a-ješi,
č. inf. dělati praes. dělaju, -áš, a
lᵇ stsl. inf. saždati praes. saždają, -a-ješi,
č. inf. sázati, -ěti, -eti praes. sázěju, -ieš;
2. kmen praesentní i infinitivní zakládají se na společném kmenu základním, zakončeném souhláskou, na př. tes-; z toho utvořen kmen infinitivní příponou -a: tes-a-, a kmen praesentní příponou -je (-jo): teše- z tes-je-; tedy vzor:
stsl. inf. tesati praes. tešą, -eši,
č. inf. tesati praes. tešu, -eš,
[= Lesk. III. I. B. b)];
3. kmen praesentní i infinitivní utvořeny jsou přímo z kořene, na př. z koř. ber-, koṷ-; a to kmen infinitivní příponou -a: bьr-a-, kov-a-, kmen pak praesentní příponou dílem -e (-o): ber-e-, dílem -je (-jo): ku-je-, jsou tu tedy vzory:
3ᵃ stsl. inf. bьrati praes. berą, -eši,
č. inf. bráti praes. beru, -eš, a
3ᵇ stsl. inf. kovati praes. kują, -eši, č. inf. kovati praes. kuju, -eš,
[srov. Lesk. I. A, b) 1. a I. B];
4. kmen praesentní i infinitivní zakládají se na společném kmenu základním (kořenu), jenž se končí samohláskou, na př. la-; z toho utvořen kmen infinitivní příponou -ja: la-ja-; a kmen praesentní příponou -je (-jo): la-je-; tedy vzor:
stsl. inf. lajati praes. lają, -ješi,
č. inf. staž. láti praes. laju, -ješ,
[srov. Lesk. III. 1. B. a)];
samohláska, kterou se kořen končí, jest
-a, na př. ta- v inf. láti psl. la-ja-ti;
-ê, na př. vê- v inf. vieti psl. vê-ja-ti;
-ьj, na př. prъj- v inf. přieti praes. přěju,
psl. prъj-a-ti praes. prêj-ą;
![[114]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00116.jpg){kind=link}