[115]číslo strany tiskutřída VI., kmen infinitivní má příponu kmenotvornou -ov-a, na př.
kup-ov-a- v inf. kupovati;
vzor: stsl. inf. kupovati praes. kupują, -ješi,
č. inf. kupovati praes. kupuju, -ješ,
[= Lesk. III. 2. B];
B) Slovesa z praesentních kmenů bezpříznakých, souhláskových jsou jenom dad-, jes-, stsl. jad- č. jěd- z j-ēd-, vêd- (mimo některý ojedinělý tvar sloves jiných, jako je na př. stsl. 2. sg. vъstasi, obrêsi Mikl. III² 127) [= Lesk. V.].
48. V roztřídění Schleichrovu (Formenlehre der kirchenslavischen Sprache 1852 str. 287 sl.) je dělidlem vyšším kmen praesentní, nižším pak kmen »druhý« t. j. infinitivní (základní). V roztřídění pak Leskienovu (Handb. 2. vyd. 1886 str. 101–111, 4. vyd. 1905, 111–120; stručněji a dílem jinak v 1. vyd. 1871 str. 48–49) je dělidlem vyšším též kmen praesentní a rozeznává se podle něho patero tříd: kmen praes. jest utvořen příponou I. -o, -e, II. -no, -ne, III. -jo, -je, IV. -i (třídy I–IV = kmeny praes. samohláskové), nebo V. jest bez přípony a končí se souhláskou kořennou (třída V. = kmeny praes. souhláskové); dělidla pak nižší jsou: kmen »druhý« t. j. infinitivní (základní), prvotnost nebo odvozenost slovesa, kvalita kořenné samohlásky a kvalita kořenné souhlásky (koncové). Kostra pak roztřídění tohoto pro stsl. jest [v závorkách hranatých zase připojuji, která je příslušná třída a po případě i který vzor v roztřídění Miklosichovu v § předcházejícím]:
třída I.: kmen praes. má příponu -o, -e;
A) kmen druhý je kořen :
a) kořenná slabika se končí souhláskou [= Mikl. I, 1–6] a má samohlásku: 1. -e-, inf. věsti praes. vedą, strêšti sterg-; 2. -ę-, tręsti tręsą, (sêsti) sędą-; 3. -ь- (z -e-), pęti pьną, m(ь)rêti mьrą, vrêšti vrъgą verg-, tlêšti tlъką telk-; 4. -o-, bosti bodą, vlasti vladą vold-; 5. -ą-, gąsti gądą; 6. -ъ- (z -o-), dąti dъmą; 7. -ê- (z -ē-), jadą vehor, sêšti sêką; 8. -a-, klasti kladą, pasti pasą; 9. -ь- (z -i-), cvisti cvьtą, čisti čьtą; 10. -i-, žiti živą, strišti strigą; 11. -ъ- (z -u-), suti sypa; 12. -y-, gryzti gryzą; 13. bljusti bljudą;
b) kořenná slabika se končí samohláskou [srov. Mikl. I,7]:
1. -u, sluti slovą, rjuti ŕevą; 2. -i, biti bьją;
B) kmen druhý jest utvořen z kořene příponou -a [srov. Mikl. V, 3]:
![[115]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00117.jpg){kind=link}
